Vodácká expedice Kanada 2017 - I’m Yukon

Publikováno: 2018-04-12 16:01:31
Kategorie: Pod naší pokličkou Rss feed

Zápisky z cest po světě: Expedice Kanada 2017 -  I’m Yukon 

Pojďte si s námi přečíst zápisky z jedné netradiční expedice po Yukonu a také shlédněte film I’m Yukon, který jsme v této divočině natočili. 

Díky několika popsaným stranám vodáckého deníku se dozvíte, jak se parta deseti dobrodruhů vydala pěšky napříč kanadskou divočinou s veškerou bagáží a loděmi na svých zádech. Přes hřebeny hor, stezkami jelenů karibu, až k pramenu řeky Hess. Odtud jeli dál na kánoích 600 kilometrů po řekách krajinou, kde vládne Grizzly a střeží ji Orel bělohlavý. Do míst, kam se odvážili kdysi dávno pouze lovci kožešin a zlatem omámení prospektoři. 

Moje dobrodružství začalo nevinným obědem s Duffym, někdy v polovině června, na kterém mi řekl, že se uvolnilo jedno místo do Kanady. Ještě než jsme dojedli, už jsme volali Robertovi a přihlásili mě na tuto expedici. 

Tým pádlerů jsem tedy doplnil mou maličkostí na celkový počet deset: Robert "Bob" Kazík, Tomáš Pytlíček, Tomáš "Guly" Srostlík, Kamil "Kejml" Říha, Miroslav Bitter, Roman Linda, Pavel France, Tomáš "Duffy" Duffek, Petr Knetl a já, David "Ještěrka" Michovský.

Je to tady! Čeká nás další dobrodružství.

Náš tým vodáků dobrodruhů

Náš tým dobrodruhů. Foto: Robert Kazík

Pátek a sobota 4. a 5. 8. 2017 

Z Ústí nad Labem odjíždíme hromadně v půl sedmé ráno. Na střeše naší dodávky máme napůl nafouknuté, ještě od lepidla mokré, zbrusu nové kánoe. V Praze před letištní halou lodě rychle balíme do úhledných tvarů a šup, šup do letadla směr Frankfurt - Vancouver – Whitehorse.

Do Whitehorse, jež je hlavním městem Yukonu, přilétáme v půl jedné v noci. Na letišti na nás čeká Bob Moony a odváží nás do kempu, ve kterém ihned uleháme do svých spacáků pod širák. Ráno vstáváme za svitu slunce, svá zavazadla házíme na jednu velikou hromadu a vyrážíme pěšky, podél řeky Yukon, do centra města. Guláš s Tomášem jdou nakupovat jídlo na 3 týdny a ostatní jdeme na prvního zaoceánského hamburgera. Později se připojujeme ke klukům a také nakupujeme mňamky, bear spreje a před odjezdem do divočiny se ještě zastavujeme v likérce a kupujeme 500 třetinkových piv.

Přespání v kempu ve Whitehorse

Přespání v kempu ve Whitehorse. Foto: Kamil Říha

V 17 hodin jsme už sbalení a vyrážíme autem k Bobovi Moonovi, kde přendáváme všechny věci do žlutého schoolbusu a vyrážíme na první cestu dlouhou 350 kilometrů až do městečka Ross River, k řece Pelly River.

Robert - náš kamarád a průvodce v jednom

Robert - náš kamarád a průvodce v jednom. Foto: Kamil Říha

Na tomto místě není most, jen přívoz, ale ten v noci nejezdí. Pro dnešek zůstáváme zde, děláme velký oheň a kalíme. Jet lag je znát, a tak i když jsou 2 ráno, jsme pěkně rozjetí. Vidíme první polární záři, která nás dostává. Spát jdeme asi ve tři ráno, trochu unavení po skvělém večírku s Bobem a jeho bratrem. Bobova angličtina se s přibývajícím alkoholem osekala na pouhé „I am Yukon!“.

Ross River, zde vidíme naší první polární záři

Ross River, zde vidíme naší první polární záři. Foto: Kamil Říha

Neděle 6. 8. 2017

Ráno, přibližně v osm hodin, přeplujeme přes řeku přívozem a čeká nás dalších 240 kilometrů.

Ráno přeplouváme přes řeku Pelly River

Ráno přeplouváme přes řeku Pelly River. Foto: Kamil Říha

Vodáci Střekov konečně na vodě

Vodáci Střekov konečně na vodě. Foto: Kamil Říha

Jedeme po staré Aljašské dálnici, která byla vystavěna během 2. světové války, kdy potřebovaly Spojené státy spojit USA s Aljaškou. Tato dálnice fungovala pouhopouhé čtyři roky a my po ní nyní projíždíme. Její povrch je stále horší a horší, brodíme se skrz kaluže a přejíždíme velké díry.

Na staré dálnici se brodíme skrz velké kaluže

Na staré dálnici se brodíme skrz velké kaluže. Foto: HOTROCK.cz

Cestou vidíme několik vrakovišť se starými auty ze čtyřicátých let a na jednom místě musíme dokonce zastavit, aby nám zchladly brzdy, které právě přestaly fungovat.

Vidíme vrakoviště se starými auty ze čtyřicátých let

Vidíme vrakoviště se starými auty ze čtyřicátých let. Foto: HOTROCK.cz

Brzdy nám přestaly fungovat a proto čekáme, až schladnou

Brzdy nám přestaly fungovat a proto čekáme, až schladnou. Foto: Tomáš Srostlík

Na další zastávce si jde Roman ulevit do křoví, ale Bob ho nevidí odcházet. Když Bob slyší praskání větví v nedalekém houští, rychle běží do auta pro pušku. Naštěstí ho včas zastavujeme a řveme, že to není medvěd a ať tam hlavně nestřílí. 

Z autobusu vidíme venku podél cesty strašnou spoustu hub, jsou opravdu všude. Nikdy jsem jich tolik neviděl, už se těším na smaženici.  Když v dálce vidíme losa, rychle zastavujeme a Bob vylézá s puškou na střechu a chystá se ho zastřelit. K večeři budou losí steaky na houbách. Nakonec to byla losice s mladým, a tak je po lovu a my jedeme dál. 

Nikdy jsem neviděl tolik hub najednou

Nikdy jsem neviděl tolik hub najednou. Foto: Kamil Říha

K večeru přejíždíme hranici Severozápadního teritoria, kde je zbořený most a cesta zde pro autobus končí. Na tomto krásném místě rozbíjíme tábor, jdeme s Bobem střílet z pušky a kluci na ohni grilují skvělé steaky, které jsme si včera ráno koupili ve Whitehorse. Spíme pod modrým nebem.

Na místě, kde je zbořený most, naše cesta autobusem končí

Na místě, kde je zbořený most, naše cesta autobusem končí. Foto: HOTROCK.cz

Pondělí 7. 8. 2017

V osm ráno vstáváme a přebalujeme věci do batohů na pěší část cesty. Každý si neseme svoje vlastní věci, jako jsou spacák, karimatka, oblečení, hygiena, něco na čtení, něco na rybaření a vodácké vybavení.

Náš kamarád Vlastík nám vypálil 12 litrů 85 % denaturátu, a tak každý přibalujeme ještě tuto mňamku. Já si beru litr a půl a pak ještě tři čtvrtě litru rumu Krakatice, který jsem koupil v likerstoru.

Balení je trochu náročnější, vodobágly mají po stranách přišité dlouhé kapsy, do kterých zasouváme bambusové tyče, a tím se nám celá konstrukce zvedá. Ve spodní části batohu máme každý svoje osobní věci a na vrchu má vždy jeden z dvojice složenou loď a ten druhý z dvojice 16 kilo jídla a stan. Jídlo musí vydržet pro oba na tři týdny. Konečnou váhu batohu odhadujeme na 45 kilo. Svůj rybářský prut si balím do batohu, což brzy zjistím, že byla chyba.

Hned na startu nás čeká přebrodění široké řeky

Hned na startu nás čeká přebrodění široké řeky. Foto: Robert Kazík

Při startu si musíme batohy navzájem nahazovat na záda, jsou strašně těžké a sami to nezvládáme. Hned na startu nás čeká přebrodění široké řeky a pak pokračujeme po štěrkové cestě, která někde v dáli mizí. První metry docela jdou, ale brzy začnou pořádně bolet ramena. Dlouho jsme také řešili, jakou obuv si na tuto dřinu vzít a teď vidím, že někdo má botasky, někdo jde v crocsech a třeba doktor jde v pohorkách. 

................

Naše batohy jsou tak těžké, že si je na záda nahazujeme navzájem. Foto: HOTROCK.cz

Na obloze jsou řídce rozeseté mraky a skrze ně prokukuje slunce. Je tu krásně. Občas nad nás doputuje malý mrak, ze kterého maličko sprchne. Při jedné pauze Robert vypráví, jak před 10 lety, když tu byl naposledy, najednou začaly padat kroupy, až bylo všude bílo. No a asi za hodinu na nás začínají padat kroupy taky. Cesta se asi po osmi kilometrech zvedá a my zpomalujeme naši chůzi.

.................

Robert nás vede do divočiny. Foto: HOTROCK.cz

V půl třetí přicházíme do místa, kde před deseti lety Robert kempoval. Naše lodě jsou o 7 kilogramů lehčí, než váží standardně, Robert je udělal speciálně odlehčené pro tuto expedici. A právě díky tomu se nám nešlo zas tak hrozně, a nyní se rozhodujme, že na tomto místě nezůstaneme a jdeme dál. Na dobro se loučíme s cestou z druhé světové války a jdeme přímo do mokřin a bažin. 

.................

Na dobro se loučíme s cestou a jdeme do mokřin. Foto: HOTROCK.cz

Jsme na jakési náhorní planině, která je velká sběrnice vody pro okolní potoky a říčky. Asi po kilometru nazouváme atombordely a začínáme pěkně čvachtat. Roman při překračování jednoho potůčku zavrávorá a jeho těžký batoh ho celého posílá rovnou do vody. Kamaráda zvedáme a jdeme dál, brodíme se a k večeru už toho máme všichni opravdu dost. Hledáme kus suché země, kde zároveň bude i zdroj pitné vody. Konečně jsme úspěšní a zastavujeme na sice hrbolaté, ale za to suché loučce. Asi sto metrů pod tábořištěm je pramen a já s Mirkem otevíráme lihovou dobrůtku a ochutnáváme, než bude večeře, výborná hustá polévka. Nekonečně dlouhý den skončil a do hluboké noci nás vítá měsíc v úplňku. Později začíná pršet ...

...........

Nakonec jsme nalezli kus suché země. Foto: Tomáš Srostlík

Měsíc v úplňku je na těchto planinách úchvatný

Měsíc v úplňku je na těchto planinách úchvatný. Foto: Robert Kazík

Úterý 8. 8. 2017

Ráno balíme, děláme čaj a bez snídaně vyrážíme dál. Jsme překvapení, že nám táta Robert neudělal vajíčka, ale počasí je hezké, tak pochodujeme bez remcání dál. Překonáváme další mokřiny a naše atombordely skvěle fungují. Kolem 15 hodiny scházíme k potoku, kde předešlá výprava před 10 lety kempovala. My zde rozděláváme oheň, opékáme párek s tortillou, koupeme se a odpočíváme. 

Po pauze vyrážíme do prudkého kopce. Hledání zvířecích cest mezi hustým křovím se ne vždy podaří. Když nadobro ztrácíme stopu, jdeme rovně vzhůru skrz opravdu vysoké a všudepřítomné křoví zakrslých břízek. Po tomto pekelném výšlapu stojíme na prvním návrší. Leje z nás pot a dlouho odpočíváme.

Leje z nás pot a dlouho odpočíváme

Leje z nás pot a dlouho odpočíváme. Foto: HOTROCK.cz

Dále pokračujeme ještě pár výškových metrů vzhůru, ale cesta zde už není náročná. Břízky jsou daleko od sebe, a my proto rychle postupujeme k druhému vrcholu. Zde opět odpočíváme, sbíráme síly a hlavně sbíráme vlochyně, což jsou místní borůvky. Odtud už jen sestupujeme traverzem do sedla, ve kterém jsou první sběrné mokřiny pro náš potok Break Bone. Pokračujeme přibližně půl kilometru na místo, kde už z mokřin teče malý potůček a nachází se dřevo na oheň. K večeři vaří Pavel polévku a my ji s chutí hltáme. Protože je černé nebe plné hvězd, opět spíme pod širákem.

Táboříme v místě, kde z mokřin teče malý potůček a nachází se dřevo na oheň

Táboříme v místě, kde z mokřin teče malý potůček a nachází se dřevo na oheň. Foto: Tomáš Srostlík

Středa 9. 8. 2017

Ráno sušíme spacáky od jinovatky a Guly nám vaří dokonce snídani, ani se nám tomu nechce věřit. :) Máme ovesnou kaši s rozinkami. Po jídle opět balíme svoje těžké batohy a kolem desáté hodiny scházíme dál po proudu malého potoku. Podél vody je dobře vyšlapaná cestička od karibu, po které rychle jdeme. 

Dnes se mi jde skvěle, oproti včerejšku si to dokonce i užívám. Sem tam je mokřina a brod. Při jednom brodění se mi zvrkne pod nohou kámen a já si namočím obě boty, za což jsem o pár kilometrů rád, protože když je opět husté křoví až u vody, nic neřeším a jdu rovnou vodou. 

Dnes se mi jde skvěle, oproti včerejšku si to dokonce i užívám

Dnes se nám jde skvěle, oproti včerejšku si to dokonce i užíváme. Foto: HOTROCK.cz

V jednom místě je říčka hlubší a obtéká skálu, a proto se rozhodujeme nejít dál vodou, ale přejít menší kopec, opět plný zakrslých břízek. Já s Duffym a Gulym jdeme vpravo a ostatní jdou o něco výše vlevo od nás. Pak se Duffy s Gulym začnou najednou stáčet více doleva, já se snažím jít rovně či mírně vpravo. Takže já jsem sám úplně napravo, ty dva někde uprostřed, tedy vlevo ode mne a zbytek je někde úplně vlevo od nás tří. Bůh ví, jestli se ještě někdy najdeme. Křoví je tu husté a vysoké asi dva metry, průchod skrz tuto bariéru je tak náročný, že už mám holeně celé od krve. 

Po překročení kopce scházím z velice prudkého svahu, ze kterého téměř padám a jdu k potoku, kde už konečně není křoví, ale zato jsem tu sám. Přejdu na druhou stranu a shazuji těžký batoh. Asi za pět minut se dole pode mnou VPRAVO vynoří kluci a pak vpravo od nich i Roman s Mirkem. Nechápu to! Kde se tam berou? Všichni byli celou dobu vlevo a teď se vynořují zprava? No nic, záhada, ale jsem rád, že je vidím. 

U břehu malého potoka obědváme sýr s tortillou a jako nášup máme výborný kozí sýr s borůvkami. Odtud dál scházíme po zvířecích cestách a střídavě jdeme i vodou. Předchozí výprava měla v řece více vody, a proto mohli v těchto místech už alespoň v jednom jet na lodi. My musíme ještě šlapat po svých. Cestou nacházíme parohy losů i karibů. K večeru nacházíme uprostřed hustého křoví loučku, kde táboříme a Pavel dělá k večeři rizoto. Vodáckou středu, což je vždy náš oddílový svátek, řádně oslavujeme u ohně a těšíme se, že zítra konečně polovina lidí pojede na lodích. Stany opět většina lidí nestaví. 

Loučka uprostřed hustého křoví

Loučka uprostřed hustého křoví. Foto: HOTROCK.cz

Čtvrtek 10. 8. 2017

Dnes ráno nebyla žádná rosa, Guly dělá k snídani palačinky s medem a skořicí a my nafukujeme všech 5 lodí. Z každé dvojice pojede jeden na lodi a druhý už s menším batohem půjde pěšky. Z naší dvojky jede na vodě Petr a já mu do lodě dávám veškeré naše jídlo a dvě pet lahve s alkoholem. Po souši podél říčky jdeme Guly, Duffy, Tomáš a já. Dědci jedou na lodi oba. Cesta není špatná Karibu highway je v dobré kvalitě a s takto lehkými batohy je to nádherná procházka. Slunce nás opaluje a my urážíme vzdálenost 2,8 km za jednu hodinu a jednu minutu. Dnes jsme rychlíci. 

Dnes jsme rychlíci, urážíme vzdálenost 2,8 km za hodinu

Dnes jsme rychlíci, urážíme vzdálenost 2,8 km za hodinu. Foto: Kamil Říha

Když přijdeme k soutoku s větší říčkou shazujeme zde své batohy, pod kterými jsme 4 dny ohýbali svá záda. Tomáš s Gulym jdou na dřevo a já s Duffym zkoušíme poprvé chytat ryby. Jdeme, níž po proudu a tak nějak různě to zkoušíme. V zatáčce teče řeka větším proudem a na březích je husté křoví. Proto toto místo velkou oklikou obcházím a pak trochu hledám cestu zpět k vodě. Když znovu najdu řeku, jsem u krásné tůně, ve které loví svou potravu dva velcí lipani. Začínám třpytkovat a po pěti minutách táhnu ven krásného lipana. Zprvu, když ho mám zabít, mám smíšené pocity, dlouho jsem ryby nechytal, nezabíjel, ale nakonec vyhrává hlad. Zkouším chytat dál, ale už se mi nedaří. Bear sprej jsem si s sebou nevzal a nyní mi hlavou probíhají myšlenky, co budu dělat, až na tu čerstvě chycenou rybu přilákám medvěda. 

Asi po půl hodině se vracím k soutoku, kde už je i náš vodácký team. Kluci si na lodích hodně hrábli, v říčce bylo málo vody a hodně velkých kamenů, musela to být dřina. Robert říká, že můj ulovený lipan je výstavní kus, že takhle velký se běžně neloví, což se později ukáže jako pravda.

Máme málo vody a tak sjetí těchto pár kilometrů je strašná dřina

Máme málo vody a tak sjetí těchto pár kilometrů je strašná dřina. Foto: Robert Kazík

Kluci na lodích si hodně hrábli, v říčce bylo málo

Kluci na lodích si hodně hrábli, v říčce bylo málo. Foto: Kamil Říha

K obědu máme opět každý jednu tortillu se sýrem a malým kouskem sušeného masa. Po jídle konečně nasedáme všichni do lodí. I zde pod soutokem je málo vody, a proto vždy chvilku plujeme a pak táhneme lodě přes kameny. Sice už neneseme těžké batohy, ale dřina je to stále velká. Na jedněch peřejích přetahujeme loď, a když už je pod lodí opět hluboká voda, nasednu první coby háček. V tom do nás strčí Guly s Kejmlem jejich lodí a zároveň naskakuje do naší lodě Petr. V mžiku jsme převrhnutí a tedy prvního čochtana máme za sebou. Ztrácím tím třpytku, kterou jsem měl zabodnutou v karimatce, ale slunce svítí, je krásně a pohoda.

Připravujeme dřevo

Připravujeme dřevo. Foto: Tomáš Duffek

Asi za další kilometr přijíždíme k soutoku s řekou Little Hess, kde kempujeme. Po řece jsme ujeli a někdy i ušli 5,7 kilometrů. Pavel, Duffy, Robert a já jdeme hned chytat ryby, ostatní připravují ohniště, dělají dřevo a Guláš jde na houby. Já chytám další čtyři ryby, ale dvě pouštím, protože jsou malé. Klukům se také skvěle daří, takže k večeři máme 19 lipanů. Kluci udělali polévku i s dvěma houbami, které Guly našel. Je to trochu záhada, ale zde na druhé straně hor, nerostou vůbec žádné houby. Večer hrajeme na kytary a usínáme na trávě pod širákem.

Pavel, Duffy, Robert a já jdeme hned chytat ryby

Pavel, Duffy, Robert a já jdeme hned chytat ryby. Foto: Kamil Říha

K večeři máme devatenáct lipanů

K večeři máme devatenáct lipanů. Foto: HOTROCK.cz

Pátek 11. 8. 2017

Jsem trochu rozlámaný, spal jsem na hrbolech, a ještě z kopce. K snídani dělá Guly sladkou rýži, Duffy s Pavlem jdou rybařit, ostatní vegetí, opalují se a já si konečně dopisuji tento deník. Od tohoto soutoku je řeka kalnější, proto nyní nabíráme vodu do všech nádob, co máme. Zatím jsme vždy pili vodu z libovolného vodního zdroje a nikdo nemá žádné střevní problémy. Pitná voda je zde všude. 

Na řeku vyrážíme až v půl dvanácté, je v ní už více vody, sice ještě často dnem drhneme, ale už minimálně vystupujeme z lodí. Stále se rozhlížíme po nějaké zvěři, ale kde nic, tu nic. Vidíme jen pár kachen a bobry. Sice je na Yukonu největší populace vlků na světě, prý 5 000 kusů a asi 70 tisíc losů, ale nějak se nám všichni vyhýbají. Jediné co vidíme jsou stopy v bahně. Slunce svítí a my se opalujeme. Řeka zatím není těžká, jedny peřeje s obtížností WW III sjíždíme všichni bez problému. Později odpoledne přijíždíme na soutok s řekou Hess, kde se také utáboříme.

 Jediné co vidíme jsou stopy v bahně

Jediné co vidíme jsou stopy v bahně. Foto: Kamil Říha

Převléknu se a vyrážím s Pavlem a Duffym rybařit proti proudu do ještě čistého Hessu, ale tam žádné ryby nejsou, takže se přesouváme opět dolů pod soutok, kde je ryb spousta. Celkem chytáme šestnáct ryb a k večeři vaří Pavel rybí rizoto a Guláš peče chleba. Znovu spíme pod širákem mezi keři, na pravém břehu, jen kousek od vody.

Sobota 12. 8. 2017

K ránu padá pár kapek, ale postupně se dělá opět hezky. K snídani vaří kluci polévku, balíme všechny věci do vodobáglů a na vodu vyrážíme před jedenáctou hodinou. Řeka se opět o něco rozšířila a nabrala na síle. Všude kolem nás jsou na březích štíhlé jehličnany, tolik typické pro tuto krajinu. Jejich větve jsou díky silným mrazům krátké. Nyní je ale strašné vedro, na slunci nám ukazuje teploměr 30 °C a jeho paprsky nás skrz vodní hladinu oslepují.

Cestou nás doprovázejí štíhlé jehličnany

Cestou nás doprovázejí štíhlé jehličnany. Foto: HOTROCK.cz

Přibývá více peřejí a jejich obtížnost stále graduje. Na nejtěžší peřeji obtížnosti WW IV se s naší lodí cvakáme. Já jsem chvilku pod lodí, ale rychle se z pod ní dostávám a plavu i s pádlem na nejbližší kámen. Petr plave nade mnou ke břehu a naše loď se sama zasekává o velký šutr nedaleko břehu. Díky bohu, tahle koupel rychle končí a všichni pokračujeme dál. 

Přibývá více peřejí a jejich obtížnost stále graduje

Přibývá více peřejí a jejich obtížnost stále graduje. Foto: Robert Kazík

Na nejtěžší peřeji obtížnosti WW IV se s naší lodí cvakáme

Na nejtěžší peřeji obtížnosti WW IV se s naší lodí cvakáme. Foto: Robert Kazík

Záchrana na vodě proběhla rychle

Záchrana na vodě proběhla rychle. Foto: Kamil Říha

K obědu máme chleba se sýrem a sušeným masem. Poté projíždíme ještě další, ale už lehčí peřeje. Pozdě odpoledne pádluje každá loď daleko od sebe, někdo se nechává unášet proudem, někdo ještě stále trochu pádluje. Tábor vybíráme na pravém břehu u přítoku potoka. Jdu na ryby a hned s prvním nahozením mám na háčku lipana. Pak chytám ještě další 3, které dám klukům na vyvrhnutí a očištění. Další tři menší lipany pouštím. Pak mě to přestává bavit, je to prd boj, když na druhé, třetí nahození mám vždy chycenou rybu. Skládám prut, beru si Bear sprej a jdu do lesa zkusit najít houby. Je tu hodně sucho a v lese se strašně špatně skrz hustý porost pohybuje. Jediné, co jsem našel, byly staré kosti a tři prašivky. Večer hrajeme oblíbenou hru Bang! K večeři dělá Robert vařené lipany s mrkví a jsou výborný. O půlnoci vidíme krásnou polární záři, při které usínáme. 

Je to prd boj, když na druhé, třetí nahození máme vždy chycenou rybu

Je to prd boj, když na druhé, třetí nahození máme vždy chycenou rybu. Foto: Kamil Říha

Neděle 13. 8. 2017

Dnes ráno nás v půl osmé probouzí déšť, všichni rychle balíme spacáky i ostatní věci. Guláš dělá k snídani ovesnou kaši a kolem 9 vyrážíme na vodu. Drobně prší a je zima, teploměr ukazuje 8,5 °C. Řeka rychle teče a peřeje jsou maximálně do WW III. Projíždíme úzkým kaňonem, který by byl moc krásný, ale tou zimou si ho neužíváme. Po šestnácti kilometrech pádlování zastavujeme v zatáčce, kde je hodně naplaveného dřeva a zde děláme obrovský oheň. Opékáme buřty a jíme chleba s česnekem.

Je nám zima a tak děláme obrovský oheň

Je nám zima a tak děláme obrovský oheň. Foto: HOTROCK.cz

Pádlujeme dál, a když z levé strany přiteče velký potok, který v naší mapě nemá jméno, řeka se rozšíří na 30 metrů. Je nám všem velká zima, mě tradičně mrznou ruce, že ani necítím pádlo. Po třiceti kilometrech zastavujeme na pravém břehu, všichni ihned rozděláváme oheň.

Naše řeka se rozšíří na třicet metrů

Naše řeka se rozšíří na třicet metrů. Foto: Tomáš Srostlík

Pak jdou kluci chytat ryby a jde jim to opět skvěle. Pavel chytá dokonce prvního Sivena amerického. Přidávám se taky a za 30 minut máme 20 lipanů a končíme lov. Dále následuje rybí manufaktura. Míra ryby vyvrhuje, Roman čistí od šupin, já odřezávám hřbetní a břišní ploutve a Duffy odsekává hlavy a ocasy. Z prvních deseti ryb děláme výborný rybí kaldon a zbylých jedenáct ryb pečeme ohni. Guláš mě učí v těchto podmínkách upéct chleba a ostatní připravují indiánskou saunu.

Lovení ryb nám jde skvěle

Lovení ryb nám jde skvěle. Foto: HOTROCK.cz

Později večer jde vždy první grupa na dvě kola do sauny, ostatní si mezitím pečou ryby a pak se střídáme. Dnes mají svůj svátek Aleny, tak pijeme na ně :) V noci stavíme poprvé všichni stany, ve kterých spíme.

A protože je neděle připravujeme indiánskou saunu

A protože je neděle připravujeme indiánskou saunu. Foto: Robert Kazík

Pondělí 14. 8. 2017

Na střechu stanu prší, i když se nám nechce, vylézáme ven, balíme tábor a vyrážíme na řeku. Čeká nás něco kolem čtyřiceti kilometrů. Zapínáme pomyslného autopilota a bez přestání pádlujeme. Řeka je místy až padesát metrů široká. Projíždíme kolem dvou karibu, kteří stojí na pravém břehu, a po pár kilometrech vidíme také velkého losa. 

Zapínáme autopilota a bez přestání pádlujeme

Zapínáme autopilota a bez přestání pádlujeme. Foto: Tomáš Srostlík

Na obědové zastávce děláme opět velký oheň a k jídlu máme chleba se sušeným masem a sladkou mini tyčinkou. Pak už jen pádlujeme a kolem nás jsou na obou březích kopce prorostlé vysokými smrky a osikami, které pomalu začínají žloutnout. 

Léto na Yukonu není nikdy příliš dlouhé! Osiky na březích už žloutnou

Léto na Yukonu není nikdy příliš dlouhé! Osiky na březích už žloutnou. Foto: Tomáš Srostlík

Zastavujeme se na levém břehu u opuštěného loveckého srubu. Uvnitř jsou kamna a z venku pověšené pasti. O kus dál je na břehu motorový člun a po domácku vyrobená posilovna, kde si dávám tréninkově dvacet shybů. Další srub je postavený na pětimetrových nohách. Nohy, jenž jsou vlastně uřízlé stromy, mají ve třech metrech oplechování, to aby nahoru nevylezl medvěd. Tento divný srub asi slouží jako spižírna.

Lovecký srubu má uvnitř kamna a z venku pověšené pasti

Lovecký srub má uvnitř kamna a z venku pověšené pasti. Foto: HOTROCK.cz

Tento divný srub slouží jako spižírna

Tento divný srub slouží jako spižírna. Foto: HOTROCK.cz

Pádlujeme dál až do večera. Táboříme opět na pravém břehu u přítoku potoka. V Hessu chytáme jen minimum ryb, více chytá Pavel s Duffym v jedné tůni v potoce a přinášejí patnáct ryb. K večeři je zeleninový vývar s těstovinami a pečené ryby. Hrajeme Bang a v noci polovina lidí usíná pod plachtou a druhá ve stanech.

Hra Bang! je naše oblíbená kratochvíle

Hra Bang! je naše oblíbená kratochvíle. Foto: Tomáš Srostlík

Úterý 15. 8. 2017

Ráno je hnusně, balíme za deště své věci, Robert nám dělá sladkou kaši, ale tu mu tým moc nepochválil a za deště i opouštíme tábořiště. Řeka tento den není těžká, často meandruje a naše lodě plují daleko od sebe. V jednom meandru leží na břehu mršina losa. Robert s Tomášem, co by první loď, vidí na mršině hodovat medvěda. My jedeme jako třetí loď a už ho tam nevidíme, utekl do lesa a na mršině jsou už jen dva krkavci. Když ale jedou kolem hodovacího místa dědci, kteří od nás pluli hodně daleko, vidí medvěda znovu a ten se dokonce zastavil a pozoroval je.

Kanadská divočina je naprosto fascinující

Kanadská divočina je naprosto fascinující. Foto: HOTROCK.cz

K obědu si dáváme chleba s česnekem a kousek sušeného masa. Odpoledne soulodíme a já vytahuju rum. Pak Duffy načíná svou rozinkovici s čajem. Nakonec i přes to, že je úterý, máme excelentní mejdan. Pijeme vlastovici s rozinkami a čajem, dále pak magnesiovici a končíme skořicovicí. Guly právě usnul v lodi a my vidíme losí rodinku, jak v dáli před námi brodí širokou řeku. Když je chce Kejml vyfotit, nahne se ven z lodi a vypadne do vody. Někdy v podvečer projíždíme kolem soutoku s řekou Ross, ale nezastavujeme, jedeme dál, až dojíždíme Roberta. K večeři máme těstoviny a jako druhý chod ještě polévku. Spát jdeme pod širák, protože je opět hezky.

K večeři máme těstoviny a jako druhý chod ještě polévku

K večeři máme těstoviny a jako druhý chod ještě polévku. Foto: Tomáš Srostlík

Středa 16. 8. 2017

Ráno vstávám mezi posledními, sice jsem ležel na šutrech, ale spalo se mi skvěle. K snídani udělal Guláš s Tomášem polévku a po jídle vyrážíme. Je krásné ráno a teplo. Na sobě mám neoprenové kraťasy, jégrovky, ponožky, vodácké kalhoty, icebeakers tričko a další triko s dlouhým rukávem. Vodáckou bundu si dnes neberu. Dnes pádlujeme nějakých šestnáct kilometrů a pak si dáváme tortilly se sušeným masem. 

Je tu krásně, průběžně všechno kolem nás natáčíme a fotíme

Je tu krásně, průběžně všechno kolem nás natáčíme a fotíme. Foto: Tomáš Srostlík

Je krásné teplo, po šestnácti kilometrech bude pauza na jídlo

Je krásné teplo, po šestnácti kilometrech bude pauza na jídlo. Foto: HOTROCK.cz

Řeka se po obědě zařízne do skalnatého kaňonu s obtížností WW II-III. Průběžně všechno kolem nás natáčíme a fotíme. Kluci vidí cestou bobry, ale já jen staré ohlodané stromy. Cestou na několika přítocích rybaříme a kluci chytají sedm lipanů. Místo na kempování si vybíráme až v půl osmé večer. Je to taková otevřená, nehostinná pláň, ale je tu rovina a dřevo. Mraky na obloze se opět seskupují. Robert hraje na kytaru a k večeři máme polévku a rybí rizoto. S Gulym se chystáme upéct chleba, učí mě jak na to.

Řeka se po obědě zařízne do skalnatého kaňonu s obtížností WW II-III

Řeka se po obědě zařízne do skalnatého kaňonu s obtížností WW II-III. Foto: HOTROCK.cz

Sem do té divočiny jsem si přivezl včelařský klobouk, protože jsem se bál komárů. Ale zdejší hmyz, komáři i mouchy, jsou strašně opoždění. Dají se lehce chytit do dvou prstů. Vysvětlujeme si to tím, že neznají člověka, a proto neví, že by měli zrychlit. 

Čtvrtek 17. 8. 2017

K snídani je opět polévka, začíná to tu být trochu stereotypní. Každý den ráno zabalit, ujet naplánovanou denní etapu, najít místo na kemp, vybalit si věci, najíst se, spát a další den to samé znovu. 

Během dnešní odpolední plavby vidíme na břehu dikobraza. Robert se ptá, zda ho jebneme do hrnce, ale my říkáme, že vlastně nemáme až tak velký hlad, a lov tedy ani nezačíná. V přítocích chytáme ryby, já mám tři kousky a dohromady jich s klukama máme osm. Okolní krajina je placatější, nikde v dohledu není žádná hora. Řeka teče ve více meandrujících ramenech a fouká nám silný protivítr, pádlování je tedy pořádná dřina. Po 46,5 kilometrech zastavujeme a táboříme. Pod námi jsou poslední větší peřeje a na ty si chceme nechat načerpat nové síly. 

Vidíme na břehu dikobraza, naštěstí nemáme až tak velký hlad

Vidíme na břehu dikobraza, naštěstí nemáme až tak velký hlad. Foto: Robert Kazík

V kempu děláme veliké ohniště a pak ještě druhé větší pro saunu. Guláš peče chleba a k večeři máme sýrovou omáčku s těstovinami. Sauna je skvělá, a když z ní vylezeme, dáváme si ještě pečenou rybu. 

V noci je nebe plné hvězd a Pavel, Kamil a Míra se mnou čekají na půlnoc. Zrovna když na obloze uvidím polární záři, křiknu na kluky, ať se podívají nahoru a v tom se Pavel podívá na hodinky a řekne: „Koukáme nahoru, je půlnoc, máš narozeniny!“. Kluci mi popřejí a pak ještě chvilku všichni koukáme na nebe a usínáme pod ním.

V noci je nebe plné hvězd a my děláme velký oheň

V noci je nebe plné hvězd a my děláme velký oheň. HOTROCK.cz

Pátek 18. 8. 2017

K ránu mi je poprvé, co jsem tady, zima! Je pár stupňů pod nulou. Naštěstí dělá k snídani Robert oblíbené palačinky. Po sbalení kempu, nasedáme do lodí a hned nás čekají peřeje, které má Bob označené jako WW IV. Řeka zatáčí doprava a proud se žene přímo na skálu.

Hned po ránu nás čeká těká peřej

Hned po ránu nás čeká těká peřej. Foto: Tomáš Srostlík

Jenže asi tím, že v řece není tolik vody, nejsou tyto peřeje obtížné. Všechny lodě jimi bez problému propluly. Později nás čekají ještě jedny peřeje s obtížností WW II a v úplném závěru proplouváme krátkým, ale hezkým kaňonem, kterým se s námi loučí řeka Hess. 

Úzkým kaňonem se loučíme s řekou Hess

Úzkým kaňonem se loučíme s řekou Hess. Foto: Tomáš Srostlík

Soutok s řekou Stewart ani nepoznáme, myslíme si, že ten slabounký „přítok“ je jen další slepé rameno. Když konečně dojedeme Pavla s Duffym, máme už ujetých deset kilometrů nové řeky. Celá vodácká parta mi popřeje k narozkám, já vytahuji rum a připíjíme si. Na obědové pauze máme každý placku tortilly, půl krajíce chleba a sušené maso. Já ještě každému dávám klobásky, co jsem táhl tajně s sebou. Pavel jde rybařit a chytá první štiku, pak opět nasedáme do lodí a závěrečné kilometry soulodíme. 

Pavel jde rybařit a chytá první štiku

Pavel jde rybařit a chytá první štiku. Foto: HOTROCK.cz

Večer peče Guláš narozeninový dort a dává mi speciální párek. Před dvěma dny našli u jedné lovecké chaty patnáctiletou skotskou whisky Glenfiddich, což udělalo všem obrovskou radost. Stejně tak i marshmallowny, které jsem klukům rozdal já. Dědci si pak o tom opékání povídali ještě další ráno. K večeři máme skvělé připálené rizoto.

Skotská whisky Glenfiddich i opečené marshmallowny udělali obrovskou radost

Skotská whisky Glenfiddich i opečené marshmallowny udělali obrovskou radost. Foto: HOTROCK.cz

Sobota 19. 8. 2017

K snídani máme sladkou rýži, jak jinak, než opět připálenou. Balíme kemp, neshořelé klády házíme do řeky a odplouváme. Dnes sice tolik nefouká protivítr jako minulé dva dny, ale řeka neteče, téměř není rozeznat proud, takže musíme hodně pádlovat.

Řeka Stewart tolik neteče, proto musíme hodně pádlovat

Řeka Stewart tolik neteče, proto musíme hodně pádlovat. Foto: Robert Kazík

Obědovou pauzu máme až po třiceti kilometrech. Počasí se neustále střídá, chvilku je sluníčko, chvilku přijde mrak a zaprší. Střídá se to s hodinovou periodou. Na jedné pláži pozorujeme z lodí mladého grizzlyho, jak se nejdříve koupe v řece a pak blbne na souši. Když nás zvětří, uteče do lesa. 

Na břehu řeky vidíme mladého grizzlyho

Na břehu řeky vidíme mladého grizzlyho. Foto: Tomáš Srostlík

Počasí se rychle mění, chvilku je teplo, že Pavel s Duffym pádlují jen v kalhotech. No a za hodinu zaprší, je zima, že na sebe navlékáme vše, co máme. Večer objevujeme na pravém břehu krásnou pláž kousek od skály. Zde končíme, dnes jsme ujeli padesát jedna kilometrů. Zkouším ještě lovit ryby, ale voda je kalná, takže je to bez výsledku.

Dnešní etapa měřila 51 kilometrů

Dnešní etapa měřila 51 kilometrů. Foto: HOTROCK.cz

Náš kemp na pravém břehu řeky

Náš kemp na pravém břehu řeky. Foto: Robert Kazík

Neděle 20. 8. 2017

Když dobalíme náš kemp a nasedneme do lodí, slunce už pořádně hřeje. Řeka je široká a kolem nás už nikde nevidím žádný výrazný kopec. Za tři hodiny jsme ujeli dvaadvacet kilometrů. Právě jsme dopádlovali na místo, kde všichni zastavujeme na levém břehu. Jsme před největší peřejí naší trasy Fraser Falls, je to mohutná peřej mezi dvěma skalami, v níž jsou vidět zaklíněné kmeny stromů. Alespoň pro nás je rozhodně nesjízdná a proto začínáme přenášet naše lodě. Přenášení je dlouhé, něco kolem kilometru, takže cestou sbíráme brusinky, prohlížíme si z výšky Fraser Falls a hledáme houby. Když znovu nasedáme na vodu, řeka je zde široká a na protějším břehu stojí dva sruby. Kolem nich vidí kluci obcházet medvěda.

Nebezpečnou peřej Fraser Falls přenášíme

Nebezpečnou peřej Fraser Falls přenášíme. Foto: HOTROCK.cz

Největší peřej našeho putování Fraser Falls

Největší peřej našeho putování Fraser Falls. Foto: HOTROCK.cz

Přenášíme naše lodě jeden kilometr

Přenášíme naše lodě jeden kilometr. Foto: Robert Kazík

Proud vůbec neteče a ještě fouká silný vítr. Když zrovna fouká do našich zad, vytahujeme plachtu a zkoušíme alespoň chvíli plout na vítr. Ale spíše dál pádlujeme.

Zkoušíme plout na vítr

Zkoušíme plout na vítr. Foto: Robert Kazík

Od peřeje pokračujeme dalších dvacet kilometrů, na velké pláži, kde je obrovská hromada dřeva zastavujeme vpravo a rozbíjíme dnešní tábor. Večer ze břehu pozorujeme koupající se bobry.

U veliké hromady dřeva stavíme dnešní tábor

U veliké hromady dřeva stavíme dnešní tábor. Foto: HOTROCK.cz

Pondělí 21. 8. 2017

V noci foukal silný vítr a pršelo. Ráno balíme stany, snídáme a nasedáme do lodí pod zataženou oblohou. Řeka je široká, dělá veliké meandry, její proud je minimální a celou dobu nám fouká protivítr. Všichni mlčíme, jen občas někdo prohodí jedno, dvě slova a pak je opět ticho. Jen vítr, řeka, lodě a naše pádla ve vodě. Začalo pršet.

Počasí se neustále střídá, právě teď začalo pršet

Počasí se neustále střídá, právě teď začalo pršet. Foto: HOTROCK.cz

Někdy kolem poledne nás z tohoto stereotypu probouzí hluk blížícího se letadla. Když nás pilot uviděl, změnil směr a přistál na pláži vedle nás. Mávali jsme na sebe, volali, ale na přistání u břehu jsme byli příliš unavení.

Letadlo přistálo na pláži vedle nás

Letadlo přistálo na pláži vedle nás. Foto: HOTROCK.cz

Po dnešních odpádlovaných čtyřiceti kilometrech a celkem po patnácti dnech dorážíme do první civilizace – městečka Mayo. Jako duchové se potácíme od řeky nahoru k prvním budovám. Vidím první lidi a jedné indiánské dívky se ptám, kde je zde obchod a ona mi říká, že se mam otočit a je to hned ta budova za mnou.

Jako duchové se potácíme od řeky nahoru k prvním budovám

Jako duchové se potácíme od řeky nahoru k prvním budovám. Foto: HOTROCK.cz

Když otevřeme dveře do obchodu a vidíme tu spoustu jídla, jsme všichni v koncích. Nemůžeme se rozhodnout co si koupit dřív. Já to nakonec dělám tak, že nakupuji natřikrát. Vždy si něco koupím, pak jdu ven, tam to sním a opět jdu nakupovat další dobroty. No výsledek na sebe nedá dlouho čekat, brzy nás bolí břicha, ale jsme neskutečně šťastní. Jediné co nás trochu mrzí je to, že je dnes zavřený likerstor. Alkohol nám už došel.

Po patnácti dnech jsme v civilizaci – městečko Mayo

Po patnácti dnech jsme v civilizaci – městečko Mayo. Foto: Kamil Říha

Z Maya pokračujeme dalších dvacet kilometrů. Dlouho hledáme vhodné místo na přenocování, ale nikde nemůžeme najít hezkou pláž. Na večer se dělá hezky, tak nakonec zastavujeme na mírně svažitém pravém břehu. Rozděláváme velký oheň křesadlem HOTROCK a vaříme těstoviny k večeři. 

K večeru se dělá opět hezky

K večeru se dělá opět hezky. Foto: Kamil Říha

Úterý 22. 8. 2017

I přes to, že je ráno relativně hezké počasí, nemáme příliš dobrou náladu. Z map definitivně zjišťujeme, že do vysněného cíle Dawson City je to ještě strašně daleko. Pravděpodobně tam během tří dnů nestihneme dojet anebo musíme několikanásobně zvýšit své denní etapy, a ještě přidat noční jízdy.

S těmito myšlenkami nasedáme do lodí a vyplouváme na řeku. Po pár kilometrech na nás čeká překvapení. Ze břehu nás sleduje majestátní Orel bělohlavý.

Ze břehu nás sleduje majestátní Orel bělohlavý

Ze břehu nás sleduje majestátní Orel bělohlavý. Foto: Kamil Říha

Za zatáčkou vysedá Robert, protože jsme se dostali do místa, kde je řeka blízko silnice Klondike Highway, která spojuje města Whitehorse a Dawson City. Robert jde na stopa a jede do Whitehorse pro své auto.

Protože Tomáš zůstal nyní na kánoi sám a neustále fouká protivítr, spojují si jeho loď Guly s Kejmlem k sobě a dál jedou ve třech. Odpoledne přijíždíme k mostu Stewart Crossing, kde je i pár domů. Zde kotvíme a jdeme na průzkum. Dřívější restaurace je již mnoho let zavřená, ale díky bohu, od místňáků získáváme dvě piva gratis. Maličko jsme nervózní z toho, že jsme zde potkali Roberta, který jezdil na kole sem a tam a že prý někde hledá auto. 

Za deště vyrážíme od mostu Stewart Crossing

Za deště vyrážíme od mostu Stewart Crossing. Foto: Kamil Říha

Když se vracíme k lodím, vypukne silná průtrž mračen, ve které pádlujeme dalších osmnáct kilometrů. Je nám velká zima a tábořiště si vybíráme na levostranné bahnité pláži, kde nám společnost dělají volavky. Velký oheň nás hřeje. Celkem jsme dnes najeli necelých šedesát kilometrů.

Velký oheň nás hřeje

Velký oheň nás hřeje. Foto: HOTROCK.cz

Středa 23. 8. 2017

Ráno si berou Tomáše i s lodí mezi sebe dědci a Duffy s Pavlem. Po osmi kilometrech přijíždíme ke kempu Moose Creek Lodge, kde Tomáš přistává, vyfukuje loď a jde k silnici čekat na Roberta. My pokračujeme dál širokým korytem, které opět meandruje. 

Počasí je opět hezké, zastavujeme u posledního pravostranného přítoku před letištěm, kde zkoušíme ještě jednou rybařit. V čisté říčce chytám pouze jednoho malého lipana, kterého pouštím. Až do tohoto místa jsme chvátali. Nyní jako bychom se všichni telepaticky domluvili a je už jasné, že náš plán je nereálný. Dojet odtud do řeky Yukon, což je ještě sto padesát kilometrů daleko, a po ní dalších sto kilometrů do města Dawson City už do odletu nestihneme.

Už se nikam neženeme a pouze splouváme. Odpoledne přijíždíme na letiště, kde se rozhodujeme skončit naše putování. Je to poslední místo na dalších dvě stě padesát kilometrů, kde je blízko řeky silnice. Vytahujeme všechny věci na břeh, myjeme lodě a vše sušíme na slunku.

Vytahujeme všechny věci na břeh, myjeme lodě a vše sušíme na slunku

Vytahujeme všechny věci na břeh, myjeme lodě a vše sušíme na slunku. Foto: HOTROCK.cz

K večeři máme polévku a těstoviny s červenou omáčkou a mě se podařilo přemluvit místní rybáře, aby mi prodali osm piv.

Po 600-ti kilometrovém pádlování se s námi tímto Yukon loučí

Po 600-ti kilometrovém pádlování se s námi tímto Yukon loučí. Foto: Kamil Říha

V noci je nádherná polární záře, jakou jsme zde za celé putování neviděli. Po šest seti kilometrovém pádlování se s námi tímto Yukon loučí. 

Ve vysoké atmosféře se nám krásně předvádí polární záře

Ve vysoké atmosféře se nám krásně předvádí polární záře. Foto: Kamil Říha

V noci je nádherná polární záře, jakou jsme zde za celé putování neviděli

V noci je nádherná polární záře, jakou jsme zde za celé putování neviděli. Foto: Tomáš Srostlík

Čtvrtek 24. 8. 2017

Ráno nás probouzí Robert, který nám vypráví, že nakonec stopoval a zastavili mu policisté. Ptali se ho, kde se v těchto místech bere. Vyprávěl jim náš příběh a jeden ze strážníků říkal, že jeho žena pracuje v obchodě v Mayo a prý před třemi dny viděla naši bandu mimozemšťanů. Od Roberta dostáváme s Gulym flašky deseti leté Canadian Whisky a Jack Daniel´s Honey k narozeninám.

Nakládáme všechny naše věci do auta a vyrážíme po silnici do Dawson City

Nakládáme všechny naše věci do auta a vyrážíme po silnici do Dawson City. Foto: Robert Kazík

Nakládáme všechny naše věci do auta a vyrážíme po silnici do Dawson City. Cestou vidíme losa stát přímo u cesty, vůbec se nás nebojí.

Velký los stojí přímo u cesty

Velký los stojí přímo u cesty. Foto: Robert Kazík

V Dawson City je kemp na druhé straně řeky, kde jezdí přívoz. Nejdřív se ubytujeme a pak jdeme zpět do města. Prohlížíme si zašlou slávu zlatokopeckého hnízda, dáváme si hamburgery a jdeme navštívit salón, kde hraje živá hudba. Bohužel se mi nepodařilo domluvit vystoupení našich vodáků.

V místním salónu si dáváme si pivo

V místním salónu si dáváme si pivo. Foto: Kamil Říha

Pátek 25. 8. 2017

Ráno se všichni jedeme podívat na místo zvané Claim 33, které bylo skutečný zlatým nalezištěm. Dnes je tu muzeum zlata a starožitného důlního vybavení. Za patnáct dolarů si půjčujeme rýžovací pánev a jdeme na to. Skutečnou zlatou horečku jsme nechytili, i když malý záchvěv tam byl.

Vzali jsme si pánve a začali rýžovat zlato

Vzali jsme si pánve a začali rýžovat zlato. Foto: Kamil Říha

Odpoledne odjíždíme do Whitehorse, které je vzdálené pět set třicet kilometrů. Večer naposledy kempujeme, děláme oheň a na něm pečeme skvělé maso.

Sobota a neděle 26. 8. a 27. 8. 2017

Celé dopoledne i odpoledne jedeme na letiště ve Whitehorse, ze kterého odlétáme v devět večer do Vancouveru. Když přelétáme do Toronta, Duffy mi říká, že na letišti budeme čekat devět hodin a že Niagarské vodopády jsou jen sto třicet kilometrů daleko. Ihned jsem se toho chytil a oznamujeme klukům náš plán. Ještě jsme ukecali Pavla s Kejmlem. V Torontu si půjčujeme auto a jedeme na obhlídku ideální stopy pro sjetí těchto padesátimetrových vodopádů.

Niagarské vodopády

Niagarské vodopády. Foto: Tomáš Duffek

Vodopády jsou velkou atrakcí a tak není divu, že je všude kolem nás (a to jak na kanadské, tak i americké straně) strašná kvanta lidí. Ale když se od toho člověk oprostí, stojí ta podívaná za to.

I když je tu hodně lidí, místo jsme si našli - Niagarské vodopády

I když je tu hodně lidí, místo jsme si našli - Niagarské vodopády. Foto: Kamil Říha

Druhá skupina šla mezitím na výlet do města, a když se o pár hodin opět setkáváme na letišti, máme radost a jdeme to hned oslavit pivem. Sedíme pěkně v baru a netušíme, že před námi jsou na celnících a kontrolách několikahodinové fronty. Do našeho letadla, které do Prahy odlétá v sedmnáct hodin, se nemůžeme dostat včas. Letadlo odlétá bez nás. Tuto novou, ducha posilující situaci řešíme několik hodin, ale nakonec odlétáme domů ještě ten samý den.

Prohlédněte si naše video, které startovalo na 35. Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu:

 

Sdílet

Všechny komentáře

Musíte se zaregistrovat
Klikněte zde pro registraci