Vodácká expedice Kanada 2017 - I’m Yukon
Publikováno:
12-04-2018 16:00:00
Kategorie:
Cestování
První část zápisků z cest po světě: Expedice Kanada 2017 - I’m Yukon
Pojďte si s námi přečíst zápisky z jedné netradiční expedice po Yukonu a také shlédněte film I’m Yukon, který jsme v této divočině natočili.
Díky několika popsaným stranám vodáckého deníku se dozvíte, jak se parta deseti dobrodruhů vydala pěšky napříč kanadskou divočinou s veškerou bagáží a loděmi na svých zádech. Přes hřebeny hor, stezkami jelenů karibu, až k pramenu řeky Hess. Odtud jeli dál na kánoích 600 kilometrů po řekách krajinou, kde vládne Grizzly a střeží ji Orel bělohlavý. Do míst, kam se odvážili kdysi dávno pouze lovci kožešin a zlatem omámení prospektoři.
Moje dobrodružství začalo nevinným obědem s Duffym, někdy v polovině června, na kterém mi řekl, že se uvolnilo jedno místo do Kanady. Ještě než jsme dojedli, už jsme volali Robertovi a přihlásili mě na tuto expedici.
Tým pádlerů jsem tedy doplnil mou maličkostí na celkový počet deset: Robert "Bob" Kazík, Tomáš Pytlíček, Tomáš "Guly" Srostlík, Kamil "Kejml" Říha, Miroslav Bitter, Roman Linda, Pavel France, Tomáš "Duffy" Duffek, Petr Knetl a já, David "Ještěrka" Michovský.
Je to tady! Čeká nás další dobrodružství.
Náš tým dobrodruhů. Foto: Robert Kazík
Pátek a sobota 4. a 5. 8. 2017
Z Ústí nad Labem odjíždíme hromadně v půl sedmé ráno. Na střeše naší dodávky máme napůl nafouknuté, ještě od lepidla mokré, zbrusu nové kánoe. V Praze před letištní halou lodě rychle balíme do úhledných tvarů a šup, šup do letadla směr Frankfurt - Vancouver – Whitehorse.
Do Whitehorse, jež je hlavním městem Yukonu, přilétáme v půl jedné v noci. Na letišti na nás čeká Bob Moony a odváží nás do kempu, ve kterém ihned uleháme do svých spacáků pod širák. Ráno vstáváme za svitu slunce, svá zavazadla házíme na jednu velikou hromadu a vyrážíme pěšky, podél řeky Yukon, do centra města. Guláš s Tomášem jdou nakupovat jídlo na 3 týdny a ostatní jdeme na prvního zaoceánského hamburgera. Později se připojujeme ke klukům a také nakupujeme mňamky, bear spreje a před odjezdem do divočiny se ještě zastavujeme v likérce a kupujeme 500 třetinkových piv.
Přespání v kempu ve Whitehorse. Foto: Kamil Říha
V 17 hodin jsme už sbalení a vyrážíme autem k Bobovi Moonovi, kde přendáváme všechny věci do žlutého schoolbusu a vyrážíme na první cestu dlouhou 350 kilometrů až do městečka Ross River, k řece Pelly River.
Robert - náš kamarád a průvodce v jednom. Foto: Kamil Říha
Na tomto místě není most, jen přívoz, ale ten v noci nejezdí. Pro dnešek zůstáváme zde, děláme velký oheň a kalíme. Jet lag je znát, a tak i když jsou 2 ráno, jsme pěkně rozjetí. Vidíme první polární záři, která nás dostává. Spát jdeme asi ve tři ráno, trochu unavení po skvělém večírku s Bobem a jeho bratrem. Bobova angličtina se s přibývajícím alkoholem osekala na pouhé „I am Yukon!“.
Ross River, zde vidíme naší první polární záři. Foto: Kamil Říha
Neděle 6. 8. 2017
Ráno, přibližně v osm hodin, přeplujeme přes řeku přívozem a čeká nás dalších 240 kilometrů.
Ráno přeplouváme přes řeku Pelly River. Foto: Kamil Říha
Vodáci Střekov konečně na vodě. Foto: Kamil Říha
Jedeme po staré Aljašské dálnici, která byla vystavěna během 2. světové války, kdy potřebovaly Spojené státy spojit USA s Aljaškou. Tato dálnice fungovala pouhopouhé čtyři roky a my po ní nyní projíždíme. Její povrch je stále horší a horší, brodíme se skrz kaluže a přejíždíme velké díry.
Na staré dálnici se brodíme skrz velké kaluže. Foto: HOTROCK.cz
Cestou vidíme několik vrakovišť se starými auty ze čtyřicátých let a na jednom místě musíme dokonce zastavit, aby nám zchladly brzdy, které právě přestaly fungovat.
Vidíme vrakoviště se starými auty ze čtyřicátých let. Foto: HOTROCK.cz
Brzdy nám přestaly fungovat a proto čekáme, až schladnou. Foto: Tomáš Srostlík
Na další zastávce si jde Roman ulevit do křoví, ale Bob ho nevidí odcházet. Když Bob slyší praskání větví v nedalekém houští, rychle běží do auta pro pušku. Naštěstí ho včas zastavujeme a řveme, že to není medvěd a ať tam hlavně nestřílí.
Z autobusu vidíme venku podél cesty strašnou spoustu hub, jsou opravdu všude. Nikdy jsem jich tolik neviděl, už se těším na smaženici. Když v dálce vidíme losa, rychle zastavujeme a Bob vylézá s puškou na střechu a chystá se ho zastřelit. K večeři budou losí steaky na houbách. Nakonec to byla losice s mladým, a tak je po lovu a my jedeme dál.
Nikdy jsem neviděl tolik hub najednou. Foto: Kamil Říha
K večeru přejíždíme hranici Severozápadního teritoria, kde je zbořený most a cesta zde pro autobus končí. Na tomto krásném místě rozbíjíme tábor, jdeme s Bobem střílet z pušky a kluci na ohni grilují skvělé steaky, které jsme si včera ráno koupili ve Whitehorse. Spíme pod modrým nebem.
Na místě, kde je zbořený most, naše cesta autobusem končí. Foto: HOTROCK.cz
Pondělí 7. 8. 2017
V osm ráno vstáváme a přebalujeme věci do batohů na pěší část cesty. Každý si neseme svoje vlastní věci, jako jsou spacák, karimatka, oblečení, hygiena, něco na čtení, něco na rybaření a vodácké vybavení.
Náš kamarád Vlastík nám vypálil 12 litrů 85 % denaturátu, a tak každý přibalujeme ještě tuto mňamku. Já si beru litr a půl a pak ještě tři čtvrtě litru rumu Krakatice, který jsem koupil v likerstoru.
Balení je trochu náročnější, vodobágly mají po stranách přišité dlouhé kapsy, do kterých zasouváme bambusové tyče, a tím se nám celá konstrukce zvedá. Ve spodní části batohu máme každý svoje osobní věci a na vrchu má vždy jeden z dvojice složenou loď a ten druhý z dvojice 16 kilo jídla a stan. Jídlo musí vydržet pro oba na tři týdny. Konečnou váhu batohu odhadujeme na 45 kilo. Svůj rybářský prut si balím do batohu, což brzy zjistím, že byla chyba.
Hned na startu nás čeká přebrodění široké řeky. Foto: Robert Kazík
Při startu si musíme batohy navzájem nahazovat na záda, jsou strašně těžké a sami to nezvládáme. Hned na startu nás čeká přebrodění široké řeky a pak pokračujeme po štěrkové cestě, která někde v dáli mizí. První metry docela jdou, ale brzy začnou pořádně bolet ramena. Dlouho jsme také řešili, jakou obuv si na tuto dřinu vzít a teď vidím, že někdo má botasky, někdo jde v crocsech a třeba doktor jde v pohorkách.
Naše batohy jsou tak těžké, že si je na záda nahazujeme navzájem. Foto: HOTROCK.cz
Na obloze jsou řídce rozeseté mraky a skrze ně prokukuje slunce. Je tu krásně. Občas nad nás doputuje malý mrak, ze kterého maličko sprchne. Při jedné pauze Robert vypráví, jak před 10 lety, když tu byl naposledy, najednou začaly padat kroupy, až bylo všude bílo. No a asi za hodinu na nás začínají padat kroupy taky. Cesta se asi po osmi kilometrech zvedá a my zpomalujeme naši chůzi.
Robert nás vede do divočiny. Foto: HOTROCK.cz
V půl třetí přicházíme do místa, kde před deseti lety Robert kempoval. Naše lodě jsou o 7 kilogramů lehčí, než váží standardně, Robert je udělal speciálně odlehčené pro tuto expedici. A právě díky tomu se nám nešlo zas tak hrozně, a nyní se rozhodujme, že na tomto místě nezůstaneme a jdeme dál. Na dobro se loučíme s cestou z druhé světové války a jdeme přímo do mokřin a bažin.
Na dobro se loučíme s cestou a jdeme do mokřin. Foto: HOTROCK.cz
Jsme na jakési náhorní planině, která je velká sběrnice vody pro okolní potoky a říčky. Asi po kilometru nazouváme atombordely a začínáme pěkně čvachtat. Roman při překračování jednoho potůčku zavrávorá a jeho těžký batoh ho celého posílá rovnou do vody. Kamaráda zvedáme a jdeme dál, brodíme se a k večeru už toho máme všichni opravdu dost. Hledáme kus suché země, kde zároveň bude i zdroj pitné vody. Konečně jsme úspěšní a zastavujeme na sice hrbolaté, ale za to suché loučce. Asi sto metrů pod tábořištěm je pramen a já s Mirkem otevíráme lihovou dobrůtku a ochutnáváme, než bude večeře, výborná hustá polévka. Nekonečně dlouhý den skončil a do hluboké noci nás vítá měsíc v úplňku. Později začíná pršet ...
Nakonec jsme nalezli kus suché země. Foto: Tomáš Srostlík
Měsíc v úplňku je na těchto planinách úchvatný. Foto: Robert Kazík
Úterý 8. 8. 2017
Ráno balíme, děláme čaj a bez snídaně vyrážíme dál. Jsme překvapení, že nám táta Robert neudělal vajíčka, ale počasí je hezké, tak pochodujeme bez remcání dál. Překonáváme další mokřiny a naše atombordely skvěle fungují. Kolem 15 hodiny scházíme k potoku, kde předešlá výprava před 10 lety kempovala. My zde rozděláváme oheň, opékáme párek s tortillou, koupeme se a odpočíváme.
Po pauze vyrážíme do prudkého kopce. Hledání zvířecích cest mezi hustým křovím se ne vždy podaří. Když nadobro ztrácíme stopu, jdeme rovně vzhůru skrz opravdu vysoké a všudepřítomné křoví zakrslých břízek. Po tomto pekelném výšlapu stojíme na prvním návrší. Leje z nás pot a dlouho odpočíváme.
Leje z nás pot a dlouho odpočíváme. Foto: HOTROCK.cz
Dále pokračujeme ještě pár výškových metrů vzhůru, ale cesta zde už není náročná. Břízky jsou daleko od sebe, a my proto rychle postupujeme k druhému vrcholu. Zde opět odpočíváme, sbíráme síly a hlavně sbíráme vlochyně, což jsou místní borůvky. Odtud už jen sestupujeme traverzem do sedla, ve kterém jsou první sběrné mokřiny pro náš potok Break Bone. Pokračujeme přibližně půl kilometru na místo, kde už z mokřin teče malý potůček a nachází se dřevo na oheň. K večeři vaří Pavel polévku a my ji s chutí hltáme. Protože je černé nebe plné hvězd, opět spíme pod širákem.
Táboříme v místě, kde z mokřin teče malý potůček a nachází se dřevo na oheň. Foto: Tomáš Srostlík
Středa 9. 8. 2017
Ráno sušíme spacáky od jinovatky a Guly nám vaří dokonce snídani, ani se nám tomu nechce věřit. :) Máme ovesnou kaši s rozinkami. Po jídle opět balíme svoje těžké batohy a kolem desáté hodiny scházíme dál po proudu malého potoku. Podél vody je dobře vyšlapaná cestička od karibu, po které rychle jdeme.
Dnes se mi jde skvěle, oproti včerejšku si to dokonce i užívám. Sem tam je mokřina a brod. Při jednom brodění se mi zvrkne pod nohou kámen a já si namočím obě boty, za což jsem o pár kilometrů rád, protože když je opět husté křoví až u vody, nic neřeším a jdu rovnou vodou.
Dnes se nám jde skvěle, oproti včerejšku si to dokonce i užíváme. Foto: HOTROCK.cz
V jednom místě je říčka hlubší a obtéká skálu, a proto se rozhodujeme nejít dál vodou, ale přejít menší kopec, opět plný zakrslých břízek. Já s Duffym a Gulym jdeme vpravo a ostatní jdou o něco výše vlevo od nás. Pak se Duffy s Gulym začnou najednou stáčet více doleva, já se snažím jít rovně či mírně vpravo. Takže já jsem sám úplně napravo, ty dva někde uprostřed, tedy vlevo ode mne a zbytek je někde úplně vlevo od nás tří. Bůh ví, jestli se ještě někdy najdeme. Křoví je tu husté a vysoké asi dva metry, průchod skrz tuto bariéru je tak náročný, že už mám holeně celé od krve.
Po překročení kopce scházím z velice prudkého svahu, ze kterého téměř padám a jdu k potoku, kde už konečně není křoví, ale zato jsem tu sám. Přejdu na druhou stranu a shazuji těžký batoh. Asi za pět minut se dole pode mnou VPRAVO vynoří kluci a pak vpravo od nich i Roman s Mirkem. Nechápu to! Kde se tam berou? Všichni byli celou dobu vlevo a teď se vynořují zprava? No nic, záhada, ale jsem rád, že je vidím.
U břehu malého potoka obědváme sýr s tortillou a jako nášup máme výborný kozí sýr s borůvkami. Odtud dál scházíme po zvířecích cestách a střídavě jdeme i vodou. Předchozí výprava měla v řece více vody, a proto mohli v těchto místech už alespoň v jednom jet na lodi. My musíme ještě šlapat po svých. Cestou nacházíme parohy losů i karibů. K večeru nacházíme uprostřed hustého křoví loučku, kde táboříme a Pavel dělá k večeři rizoto. Vodáckou středu, což je vždy náš oddílový svátek, řádně oslavujeme u ohně a těšíme se, že zítra konečně polovina lidí pojede na lodích. Stany opět většina lidí nestaví.
Loučka uprostřed hustého křoví. Foto: HOTROCK.cz
Čtvrtek 10. 8. 2017
Dnes ráno nebyla žádná rosa, Guly dělá k snídani palačinky s medem a skořicí a my nafukujeme všech 5 lodí. Z každé dvojice pojede jeden na lodi a druhý už s menším batohem půjde pěšky. Z naší dvojky jede na vodě Petr a já mu do lodě dávám veškeré naše jídlo a dvě pet lahve s alkoholem. Po souši podél říčky jdeme Guly, Duffy, Tomáš a já. Dědci jedou na lodi oba. Cesta není špatná Karibu highway je v dobré kvalitě a s takto lehkými batohy je to nádherná procházka. Slunce nás opaluje a my urážíme vzdálenost 2,8 km za jednu hodinu a jednu minutu. Dnes jsme rychlíci.
Dnes jsme rychlíci, urážíme vzdálenost 2,8 km za hodinu. Foto: Kamil Říha
Když přijdeme k soutoku s větší říčkou shazujeme zde své batohy, pod kterými jsme 4 dny ohýbali svá záda. Tomáš s Gulym jdou na dřevo a já s Duffym zkoušíme poprvé chytat ryby. Jdeme, níž po proudu a tak nějak různě to zkoušíme. V zatáčce teče řeka větším proudem a na březích je husté křoví. Proto toto místo velkou oklikou obcházím a pak trochu hledám cestu zpět k vodě. Když znovu najdu řeku, jsem u krásné tůně, ve které loví svou potravu dva velcí lipani. Začínám třpytkovat a po pěti minutách táhnu ven krásného lipana. Zprvu, když ho mám zabít, mám smíšené pocity, dlouho jsem ryby nechytal, nezabíjel, ale nakonec vyhrává hlad. Zkouším chytat dál, ale už se mi nedaří. Bear sprej jsem si s sebou nevzal a nyní mi hlavou probíhají myšlenky, co budu dělat, až na tu čerstvě chycenou rybu přilákám medvěda.
Asi po půl hodině se vracím k soutoku, kde už je i náš vodácký team. Kluci si na lodích hodně hrábli, v říčce bylo málo vody a hodně velkých kamenů, musela to být dřina. Robert říká, že můj ulovený lipan je výstavní kus, že takhle velký se běžně neloví, což se později ukáže jako pravda.
Máme málo vody a tak sjetí těchto pár kilometrů je strašná dřina. Foto: Robert Kazík
Kluci na lodích si hodně hrábli, v říčce bylo málo. Foto: Kamil Říha
K obědu máme opět každý jednu tortillu se sýrem a malým kouskem sušeného masa. Po jídle konečně nasedáme všichni do lodí. I zde pod soutokem je málo vody, a proto vždy chvilku plujeme a pak táhneme lodě přes kameny. Sice už neneseme těžké batohy, ale dřina je to stále velká. Na jedněch peřejích přetahujeme loď, a když už je pod lodí opět hluboká voda, nasednu první coby háček. V tom do nás strčí Guly s Kejmlem jejich lodí a zároveň naskakuje do naší lodě Petr. V mžiku jsme převrhnutí a tedy prvního čochtana máme za sebou. Ztrácím tím třpytku, kterou jsem měl zabodnutou v karimatce, ale slunce svítí, je krásně a pohoda.
Připravujeme dřevo. Foto: Tomáš Duffek
Asi za další kilometr přijíždíme k soutoku s řekou Little Hess, kde kempujeme. Po řece jsme ujeli a někdy i ušli 5,7 kilometrů. Pavel, Duffy, Robert a já jdeme hned chytat ryby, ostatní připravují ohniště, dělají dřevo a Guláš jde na houby. Já chytám další čtyři ryby, ale dvě pouštím, protože jsou malé. Klukům se také skvěle daří, takže k večeři máme 19 lipanů. Kluci udělali polévku i s dvěma houbami, které Guly našel. Je to trochu záhada, ale zde na druhé straně hor, nerostou vůbec žádné houby. Večer hrajeme na kytary a usínáme na trávě pod širákem.
Pavel, Duffy, Robert a já jdeme hned chytat ryby. Foto: Kamil Říha
K večeři máme devatenáct lipanů. Foto: HOTROCK.cz
Pátek 11. 8. 2017
Jsem trochu rozlámaný, spal jsem na hrbolech, a ještě z kopce. K snídani dělá Guly sladkou rýži, Duffy s Pavlem jdou rybařit, ostatní vegetí, opalují se a já si konečně dopisuji tento deník. Od tohoto soutoku je řeka kalnější, proto nyní nabíráme vodu do všech nádob, co máme. Zatím jsme vždy pili vodu z libovolného vodního zdroje a nikdo nemá žádné střevní problémy. Pitná voda je zde všude.
Na řeku vyrážíme až v půl dvanácté, je v ní už více vody, sice ještě často dnem drhneme, ale už minimálně vystupujeme z lodí. Stále se rozhlížíme po nějaké zvěři, ale kde nic, tu nic. Vidíme jen pár kachen a bobry. Sice je na Yukonu největší populace vlků na světě, prý 5 000 kusů a asi 70 tisíc losů, ale nějak se nám všichni vyhýbají. Jediné co vidíme jsou stopy v bahně. Slunce svítí a my se opalujeme. Řeka zatím není těžká, jedny peřeje s obtížností WW III sjíždíme všichni bez problému. Později odpoledne přijíždíme na soutok s řekou Hess, kde se také utáboříme.
Jediné co vidíme jsou stopy v bahně. Foto: Kamil Říha
Převléknu se a vyrážím s Pavlem a Duffym rybařit proti proudu do ještě čistého Hessu, ale tam žádné ryby nejsou, takže se přesouváme opět dolů pod soutok, kde je ryb spousta. Celkem chytáme šestnáct ryb a k večeři vaří Pavel rybí rizoto a Guláš peče chleba. Znovu spíme pod širákem mezi keři, na pravém břehu, jen kousek od vody.
Sobota 12. 8. 2017
K ránu padá pár kapek, ale postupně se dělá opět hezky. K snídani vaří kluci polévku, balíme všechny věci do vodobáglů a na vodu vyrážíme před jedenáctou hodinou. Řeka se opět o něco rozšířila a nabrala na síle. Všude kolem nás jsou na březích štíhlé jehličnany, tolik typické pro tuto krajinu. Jejich větve jsou díky silným mrazům krátké. Nyní je ale strašné vedro, na slunci nám ukazuje teploměr 30 °C a jeho paprsky nás skrz vodní hladinu oslepují.
Cestou nás doprovázejí štíhlé jehličnany. Foto: HOTROCK.cz
Přibývá více peřejí a jejich obtížnost stále graduje. Na nejtěžší peřeji obtížnosti WW IV se s naší lodí cvakáme. Já jsem chvilku pod lodí, ale rychle se z pod ní dostávám a plavu i s pádlem na nejbližší kámen. Petr plave nade mnou ke břehu a naše loď se sama zasekává o velký šutr nedaleko břehu. Díky bohu, tahle koupel rychle končí a všichni pokračujeme dál.
Přibývá více peřejí a jejich obtížnost stále graduje. Foto: Robert Kazík
Na nejtěžší peřeji obtížnosti WW IV se s naší lodí cvakáme. Foto: Robert Kazík
Záchrana na vodě proběhla rychle. Foto: Kamil Říha
K obědu máme chleba se sýrem a sušeným masem. Poté projíždíme ještě další, ale už lehčí peřeje. Pozdě odpoledne pádluje každá loď daleko od sebe, někdo se nechává unášet proudem, někdo ještě stále trochu pádluje. Tábor vybíráme na pravém břehu u přítoku potoka. Jdu na ryby a hned s prvním nahozením mám na háčku lipana. Pak chytám ještě další 3, které dám klukům na vyvrhnutí a očištění. Další tři menší lipany pouštím. Pak mě to přestává bavit, je to prd boj, když na druhé, třetí nahození mám vždy chycenou rybu. Skládám prut, beru si Bear sprej a jdu do lesa zkusit najít houby. Je tu hodně sucho a v lese se strašně špatně skrz hustý porost pohybuje. Jediné, co jsem našel, byly staré kosti a tři prašivky. Večer hrajeme oblíbenou hru Bang! K večeři dělá Robert vařené lipany s mrkví a jsou výborný. O půlnoci vidíme krásnou polární záři, při které usínáme.
Je to prd boj, když na druhé, třetí nahození máme vždy chycenou rybu. Foto: Kamil Říha
Prohlédněte si naše video, které startovalo na 35. Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu:
Nepřehlédněte druhou část našeho vyprávění zde: Vodácká expedice Kanada 2017 - pokračování.
Související produkty
Kurz jízdy na kajaku
