Vodácká expedice Kanada 2017 - pokračování
Publikováno:
25-10-2018 09:00:00
Kategorie:
Cestování
Další pokračování zápisků z cest po světě: Expedice Kanada 2017 - druhá část
Předchozí část vyprávění si přečtěte zde: Vodácká expedice Kanada 2017 - I’m Yukon.
Neděle 13. 8. 2017
Dnes ráno nás v půl osmé probouzí déšť, všichni rychle balíme spacáky i ostatní věci. Guláš dělá k snídani ovesnou kaši a kolem 9 vyrážíme na vodu. Drobně prší a je zima, teploměr ukazuje 8,5 °C. Řeka rychle teče a peřeje jsou maximálně do WW III. Projíždíme úzkým kaňonem, který by byl moc krásný, ale tou zimou si ho neužíváme. Po šestnácti kilometrech pádlování zastavujeme v zatáčce, kde je hodně naplaveného dřeva a zde děláme obrovský oheň. Opékáme buřty a jíme chleba s česnekem.
Je nám zima a tak děláme obrovský oheň. Foto: HOTROCK.cz
Pádlujeme dál, a když z levé strany přiteče velký potok, který v naší mapě nemá jméno, řeka se rozšíří na 30 metrů. Je nám všem velká zima, mě tradičně mrznou ruce, že ani necítím pádlo. Po třiceti kilometrech zastavujeme na pravém břehu, všichni ihned rozděláváme oheň.
Naše řeka se rozšíří na třicet metrů. Foto: Tomáš Srostlík
Pak jdou kluci chytat ryby a jde jim to opět skvěle. Pavel chytá dokonce prvního Sivena amerického. Přidávám se taky a za 30 minut máme 20 lipanů a končíme lov. Dále následuje rybí manufaktura. Míra ryby vyvrhuje, Roman čistí od šupin, já odřezávám hřbetní a břišní ploutve a Duffy odsekává hlavy a ocasy. Z prvních deseti ryb děláme výborný rybí kaldon a zbylých jedenáct ryb pečeme ohni. Guláš mě učí v těchto podmínkách upéct chleba a ostatní připravují indiánskou saunu.
Lovení ryb nám jde skvěle. Foto: HOTROCK.cz
Později večer jde vždy první grupa na dvě kola do sauny, ostatní si mezitím pečou ryby a pak se střídáme. Dnes mají svůj svátek Aleny, tak pijeme na ně :) V noci stavíme poprvé všichni stany, ve kterých spíme.
A protože je neděle připravujeme indiánskou saunu. Foto: Robert Kazík
Pondělí 14. 8. 2017
Na střechu stanu prší, i když se nám nechce, vylézáme ven, balíme tábor a vyrážíme na řeku. Čeká nás něco kolem čtyřiceti kilometrů. Zapínáme pomyslného autopilota a bez přestání pádlujeme. Řeka je místy až padesát metrů široká. Projíždíme kolem dvou karibu, kteří stojí na pravém břehu, a po pár kilometrech vidíme také velkého losa. 
Zapínáme autopilota a bez přestání pádlujeme. Foto: Tomáš Srostlík
Na obědové zastávce děláme opět velký oheň a k jídlu máme chleba se sušeným masem a sladkou mini tyčinkou. Pak už jen pádlujeme a kolem nás jsou na obou březích kopce prorostlé vysokými smrky a osikami, které pomalu začínají žloutnout.
Léto na Yukonu není nikdy příliš dlouhé! Osiky na březích už žloutnou. Foto: Tomáš Srostlík
Zastavujeme se na levém břehu u opuštěného loveckého srubu. Uvnitř jsou kamna a z venku pověšené pasti. O kus dál je na břehu motorový člun a po domácku vyrobená posilovna, kde si dávám tréninkově dvacet shybů. Další srub je postavený na pětimetrových nohách. Nohy, jenž jsou vlastně uřízlé stromy, mají ve třech metrech oplechování, to aby nahoru nevylezl medvěd. Tento divný srub asi slouží jako spižírna.
Lovecký srub má uvnitř kamna a z venku pověšené pasti. Foto: HOTROCK.cz
Tento divný srub slouží jako spižírna. Foto: HOTROCK.cz
Pádlujeme dál až do večera. Táboříme opět na pravém břehu u přítoku potoka. V Hessu chytáme jen minimum ryb, více chytá Pavel s Duffym v jedné tůni v potoce a přinášejí patnáct ryb. K večeři je zeleninový vývar s těstovinami a pečené ryby. Hrajeme Bang a v noci polovina lidí usíná pod plachtou a druhá ve stanech.
Hra Bang! je naše oblíbená kratochvíle. Foto: Tomáš Srostlík
Úterý 15. 8. 2017
Ráno je hnusně, balíme za deště své věci, Robert nám dělá sladkou kaši, ale tu mu tým moc nepochválil a za deště i opouštíme tábořiště. Řeka tento den není těžká, často meandruje a naše lodě plují daleko od sebe. V jednom meandru leží na břehu mršina losa. Robert s Tomášem, co by první loď, vidí na mršině hodovat medvěda. My jedeme jako třetí loď a už ho tam nevidíme, utekl do lesa a na mršině jsou už jen dva krkavci. Když ale jedou kolem hodovacího místa dědci, kteří od nás pluli hodně daleko, vidí medvěda znovu a ten se dokonce zastavil a pozoroval je.
Kanadská divočina je naprosto fascinující. Foto: HOTROCK.cz
K obědu si dáváme chleba s česnekem a kousek sušeného masa. Odpoledne soulodíme a já vytahuju rum. Pak Duffy načíná svou rozinkovici s čajem. Nakonec i přes to, že je úterý, máme excelentní mejdan. Pijeme vlastovici s rozinkami a čajem, dále pak magnesiovici a končíme skořicovicí. Guly právě usnul v lodi a my vidíme losí rodinku, jak v dáli před námi brodí širokou řeku. Když je chce Kejml vyfotit, nahne se ven z lodi a vypadne do vody. Někdy v podvečer projíždíme kolem soutoku s řekou Ross, ale nezastavujeme, jedeme dál, až dojíždíme Roberta. K večeři máme těstoviny a jako druhý chod ještě polévku. Spát jdeme pod širák, protože je opět hezky.
K večeři máme těstoviny a jako druhý chod ještě polévku. Foto: Tomáš Srostlík
Středa 16. 8. 2017
Ráno vstávám mezi posledními, sice jsem ležel na šutrech, ale spalo se mi skvěle. K snídani udělal Guláš s Tomášem polévku a po jídle vyrážíme. Je krásné ráno a teplo. Na sobě mám neoprenové kraťasy, jégrovky, ponožky, vodácké kalhoty, icebeakers tričko a další triko s dlouhým rukávem. Vodáckou bundu si dnes neberu. Dnes pádlujeme nějakých šestnáct kilometrů a pak si dáváme tortilly se sušeným masem.
Je tu krásně, průběžně všechno kolem nás natáčíme a fotíme. Foto: Tomáš Srostlík
Je krásné teplo, po šestnácti kilometrech bude pauza na jídlo. Foto: HOTROCK.cz
Řeka se po obědě zařízne do skalnatého kaňonu s obtížností WW II-III. Průběžně všechno kolem nás natáčíme a fotíme. Kluci vidí cestou bobry, ale já jen staré ohlodané stromy. Cestou na několika přítocích rybaříme a kluci chytají sedm lipanů. Místo na kempování si vybíráme až v půl osmé večer. Je to taková otevřená, nehostinná pláň, ale je tu rovina a dřevo. Mraky na obloze se opět seskupují. Robert hraje na kytaru a k večeři máme polévku a rybí rizoto. S Gulym se chystáme upéct chleba, učí mě jak na to.
Řeka se po obědě zařízne do skalnatého kaňonu s obtížností WW II-III. Foto: HOTROCK.cz
Sem do té divočiny jsem si přivezl včelařský klobouk, protože jsem se bál komárů. Ale zdejší hmyz, komáři i mouchy, jsou strašně opoždění. Dají se lehce chytit do dvou prstů. Vysvětlujeme si to tím, že neznají člověka, a proto neví, že by měli zrychlit.
Čtvrtek 17. 8. 2017
K snídani je opět polévka, začíná to tu být trochu stereotypní. Každý den ráno zabalit, ujet naplánovanou denní etapu, najít místo na kemp, vybalit si věci, najíst se, spát a další den to samé znovu.
Během dnešní odpolední plavby vidíme na břehu dikobraza. Robert se ptá, zda ho jebneme do hrnce, ale my říkáme, že vlastně nemáme až tak velký hlad, a lov tedy ani nezačíná. V přítocích chytáme ryby, já mám tři kousky a dohromady jich s klukama máme osm. Okolní krajina je placatější, nikde v dohledu není žádná hora. Řeka teče ve více meandrujících ramenech a fouká nám silný protivítr, pádlování je tedy pořádná dřina. Po 46,5 kilometrech zastavujeme a táboříme. Pod námi jsou poslední větší peřeje a na ty si chceme nechat načerpat nové síly.
Vidíme na břehu dikobraza, naštěstí nemáme až tak velký hlad. Foto: Robert Kazík
V kempu děláme veliké ohniště a pak ještě druhé větší pro saunu. Guláš peče chleba a k večeři máme sýrovou omáčku s těstovinami. Sauna je skvělá, a když z ní vylezeme, dáváme si ještě pečenou rybu.
V noci je nebe plné hvězd a Pavel, Kamil a Míra se mnou čekají na půlnoc. Zrovna když na obloze uvidím polární záři, křiknu na kluky, ať se podívají nahoru a v tom se Pavel podívá na hodinky a řekne: „Koukáme nahoru, je půlnoc, máš narozeniny!“. Kluci mi popřejí a pak ještě chvilku všichni koukáme na nebe a usínáme pod ním.
V noci je nebe plné hvězd a my děláme velký oheň. HOTROCK.cz
Pátek 18. 8. 2017
K ránu mi je poprvé, co jsem tady, zima! Je pár stupňů pod nulou. Naštěstí dělá k snídani Robert oblíbené palačinky. Po sbalení kempu, nasedáme do lodí a hned nás čekají peřeje, které má Bob označené jako WW IV. Řeka zatáčí doprava a proud se žene přímo na skálu.
Hned po ránu nás čeká těká peřej. Foto: Tomáš Srostlík
Jenže asi tím, že v řece není tolik vody, nejsou tyto peřeje obtížné. Všechny lodě jimi bez problému propluly. Později nás čekají ještě jedny peřeje s obtížností WW II a v úplném závěru proplouváme krátkým, ale hezkým kaňonem, kterým se s námi loučí řeka Hess.
Úzkým kaňonem se loučíme s řekou Hess. Foto: Tomáš Srostlík
Soutok s řekou Stewart ani nepoznáme, myslíme si, že ten slabounký „přítok“ je jen další slepé rameno. Když konečně dojedeme Pavla s Duffym, máme už ujetých deset kilometrů nové řeky. Celá vodácká parta mi popřeje k narozkám, já vytahuji rum a připíjíme si. Na obědové pauze máme každý placku tortilly, půl krajíce chleba a sušené maso. Já ještě každému dávám klobásky, co jsem táhl tajně s sebou. Pavel jde rybařit a chytá první štiku, pak opět nasedáme do lodí a závěrečné kilometry soulodíme.
Pavel jde rybařit a chytá první štiku. Foto: HOTROCK.cz
Večer peče Guláš narozeninový dort a dává mi speciální párek. Před dvěma dny našli u jedné lovecké chaty patnáctiletou skotskou whisky Glenfiddich, což udělalo všem obrovskou radost. Stejně tak i marshmallowny, které jsem klukům rozdal já. Dědci si pak o tom opékání povídali ještě další ráno. K večeři máme skvělé připálené rizoto.
Skotská whisky Glenfiddich i opečené marshmallowny udělali obrovskou radost. Foto: HOTROCK.cz
Sobota 19. 8. 2017
K snídani máme sladkou rýži, jak jinak, než opět připálenou. Balíme kemp, neshořelé klády házíme do řeky a odplouváme. Dnes sice tolik nefouká protivítr jako minulé dva dny, ale řeka neteče, téměř není rozeznat proud, takže musíme hodně pádlovat.
Řeka Stewart tolik neteče, proto musíme hodně pádlovat. Foto: Robert Kazík
Obědovou pauzu máme až po třiceti kilometrech. Počasí se neustále střídá, chvilku je sluníčko, chvilku přijde mrak a zaprší. Střídá se to s hodinovou periodou. Na jedné pláži pozorujeme z lodí mladého grizzlyho, jak se nejdříve koupe v řece a pak blbne na souši. Když nás zvětří, uteče do lesa.
Na břehu řeky vidíme mladého grizzlyho. Foto: Tomáš Srostlík
Počasí se rychle mění, chvilku je teplo, že Pavel s Duffym pádlují jen v kalhotech. No a za hodinu zaprší, je zima, že na sebe navlékáme vše, co máme. Večer objevujeme na pravém břehu krásnou pláž kousek od skály. Zde končíme, dnes jsme ujeli padesát jedna kilometrů. Zkouším ještě lovit ryby, ale voda je kalná, takže je to bez výsledku.
Dnešní etapa měřila 51 kilometrů. Foto: HOTROCK.cz
Náš kemp na pravém břehu řeky. Foto: Robert Kazík
Neděle 20. 8. 2017
Když dobalíme náš kemp a nasedneme do lodí, slunce už pořádně hřeje. Řeka je široká a kolem nás už nikde nevidím žádný výrazný kopec. Za tři hodiny jsme ujeli dvaadvacet kilometrů. Právě jsme dopádlovali na místo, kde všichni zastavujeme na levém břehu. Jsme před největší peřejí naší trasy Fraser Falls, je to mohutná peřej mezi dvěma skalami, v níž jsou vidět zaklíněné kmeny stromů. Alespoň pro nás je rozhodně nesjízdná a proto začínáme přenášet naše lodě. Přenášení je dlouhé, něco kolem kilometru, takže cestou sbíráme brusinky, prohlížíme si z výšky Fraser Falls a hledáme houby. Když znovu nasedáme na vodu, řeka je zde široká a na protějším břehu stojí dva sruby. Kolem nich vidí kluci obcházet medvěda.
Nebezpečnou peřej Fraser Falls přenášíme. Foto: HOTROCK.cz
Největší peřej našeho putování Fraser Falls. Foto: HOTROCK.cz
Přenášíme naše lodě jeden kilometr. Foto: Robert Kazík
Proud vůbec neteče a ještě fouká silný vítr. Když zrovna fouká do našich zad, vytahujeme plachtu a zkoušíme alespoň chvíli plout na vítr. Ale spíše dál pádlujeme.
Zkoušíme plout na vítr. Foto: Robert Kazík
Od peřeje pokračujeme dalších dvacet kilometrů, na velké pláži, kde je obrovská hromada dřeva zastavujeme vpravo a rozbíjíme dnešní tábor. Večer ze břehu pozorujeme koupající se bobry.
U veliké hromady dřeva stavíme dnešní tábor. Foto: HOTROCK.cz
Pondělí 21. 8. 2017
V noci foukal silný vítr a pršelo. Ráno balíme stany, snídáme a nasedáme do lodí pod zataženou oblohou. Řeka je široká, dělá veliké meandry, její proud je minimální a celou dobu nám fouká protivítr. Všichni mlčíme, jen občas někdo prohodí jedno, dvě slova a pak je opět ticho. Jen vítr, řeka, lodě a naše pádla ve vodě. Začalo pršet.
Počasí se neustále střídá, právě teď začalo pršet. Foto: HOTROCK.cz
Někdy kolem poledne nás z tohoto stereotypu probouzí hluk blížícího se letadla. Když nás pilot uviděl, změnil směr a přistál na pláži vedle nás. Mávali jsme na sebe, volali, ale na přistání u břehu jsme byli příliš unavení.
Letadlo přistálo na pláži vedle nás. Foto: HOTROCK.cz
Po dnešních odpádlovaných čtyřiceti kilometrech a celkem po patnácti dnech dorážíme do první civilizace – městečka Mayo. Jako duchové se potácíme od řeky nahoru k prvním budovám. Vidím první lidi a jedné indiánské dívky se ptám, kde je zde obchod a ona mi říká, že se mam otočit a je to hned ta budova za mnou.
Jako duchové se potácíme od řeky nahoru k prvním budovám. Foto: HOTROCK.cz
Když otevřeme dveře do obchodu a vidíme tu spoustu jídla, jsme všichni v koncích. Nemůžeme se rozhodnout co si koupit dřív. Já to nakonec dělám tak, že nakupuji natřikrát. Vždy si něco koupím, pak jdu ven, tam to sním a opět jdu nakupovat další dobroty. No výsledek na sebe nedá dlouho čekat, brzy nás bolí břicha, ale jsme neskutečně šťastní. Jediné co nás trochu mrzí je to, že je dnes zavřený likerstor. Alkohol nám už došel.
Po patnácti dnech jsme v civilizaci – městečko Mayo. Foto: Kamil Říha
Z Maya pokračujeme dalších dvacet kilometrů. Dlouho hledáme vhodné místo na přenocování, ale nikde nemůžeme najít hezkou pláž. Na večer se dělá hezky, tak nakonec zastavujeme na mírně svažitém pravém břehu. Rozděláváme velký oheň křesadlem HOTROCK a vaříme těstoviny k večeři.
K večeru se dělá opět hezky. Foto: Kamil Říha
Úterý 22. 8. 2017
I přes to, že je ráno relativně hezké počasí, nemáme příliš dobrou náladu. Z map definitivně zjišťujeme, že do vysněného cíle Dawson City je to ještě strašně daleko. Pravděpodobně tam během tří dnů nestihneme dojet anebo musíme několikanásobně zvýšit své denní etapy, a ještě přidat noční jízdy.
S těmito myšlenkami nasedáme do lodí a vyplouváme na řeku. Po pár kilometrech na nás čeká překvapení. Ze břehu nás sleduje majestátní Orel bělohlavý.
Ze břehu nás sleduje majestátní Orel bělohlavý. Foto: Kamil Říha
Za zatáčkou vysedá Robert, protože jsme se dostali do místa, kde je řeka blízko silnice Klondike Highway, která spojuje města Whitehorse a Dawson City. Robert jde na stopa a jede do Whitehorse pro své auto.
Protože Tomáš zůstal nyní na kánoi sám a neustále fouká protivítr, spojují si jeho loď Guly s Kejmlem k sobě a dál jedou ve třech. Odpoledne přijíždíme k mostu Stewart Crossing, kde je i pár domů. Zde kotvíme a jdeme na průzkum. Dřívější restaurace je již mnoho let zavřená, ale díky bohu, od místňáků získáváme dvě piva gratis. Maličko jsme nervózní z toho, že jsme zde potkali Roberta, který jezdil na kole sem a tam a že prý někde hledá auto.
Za deště vyrážíme od mostu Stewart Crossing. Foto: Kamil Říha
Když se vracíme k lodím, vypukne silná průtrž mračen, ve které pádlujeme dalších osmnáct kilometrů. Je nám velká zima a tábořiště si vybíráme na levostranné bahnité pláži, kde nám společnost dělají volavky. Velký oheň nás hřeje. Celkem jsme dnes najeli necelých šedesát kilometrů.
Velký oheň nás hřeje. Foto: HOTROCK.cz
Středa 23. 8. 2017
Ráno si berou Tomáše i s lodí mezi sebe dědci a Duffy s Pavlem. Po osmi kilometrech přijíždíme ke kempu Moose Creek Lodge, kde Tomáš přistává, vyfukuje loď a jde k silnici čekat na Roberta. My pokračujeme dál širokým korytem, které opět meandruje.
Počasí je opět hezké, zastavujeme u posledního pravostranného přítoku před letištěm, kde zkoušíme ještě jednou rybařit. V čisté říčce chytám pouze jednoho malého lipana, kterého pouštím. Až do tohoto místa jsme chvátali. Nyní jako bychom se všichni telepaticky domluvili a je už jasné, že náš plán je nereálný. Dojet odtud do řeky Yukon, což je ještě sto padesát kilometrů daleko, a po ní dalších sto kilometrů do města Dawson City už do odletu nestihneme.
Už se nikam neženeme a pouze splouváme. Odpoledne přijíždíme na letiště, kde se rozhodujeme skončit naše putování. Je to poslední místo na dalších dvě stě padesát kilometrů, kde je blízko řeky silnice. Vytahujeme všechny věci na břeh, myjeme lodě a vše sušíme na slunku.
Vytahujeme všechny věci na břeh, myjeme lodě a vše sušíme na slunku. Foto: HOTROCK.cz
K večeři máme polévku a těstoviny s červenou omáčkou a mě se podařilo přemluvit místní rybáře, aby mi prodali osm piv.
Po 600-ti kilometrovém pádlování se s námi tímto Yukon loučí. Foto: Kamil Říha
V noci je nádherná polární záře, jakou jsme zde za celé putování neviděli. Po šest seti kilometrovém pádlování se s námi tímto Yukon loučí.
Ve vysoké atmosféře se nám krásně předvádí polární záře. Foto: Kamil Říha
V noci je nádherná polární záře, jakou jsme zde za celé putování neviděli. Foto: Tomáš Srostlík
Čtvrtek 24. 8. 2017
Ráno nás probouzí Robert, který nám vypráví, že nakonec stopoval a zastavili mu policisté. Ptali se ho, kde se v těchto místech bere. Vyprávěl jim náš příběh a jeden ze strážníků říkal, že jeho žena pracuje v obchodě v Mayo a prý před třemi dny viděla naši bandu mimozemšťanů. Od Roberta dostáváme s Gulym flašky deseti leté Canadian Whisky a Jack Daniel´s Honey k narozeninám.
Nakládáme všechny naše věci do auta a vyrážíme po silnici do Dawson City. Foto: Robert Kazík
Nakládáme všechny naše věci do auta a vyrážíme po silnici do Dawson City. Cestou vidíme losa stát přímo u cesty, vůbec se nás nebojí.
Velký los stojí přímo u cesty. Foto: Robert Kazík
V Dawson City je kemp na druhé straně řeky, kde jezdí přívoz. Nejdřív se ubytujeme a pak jdeme zpět do města. Prohlížíme si zašlou slávu zlatokopeckého hnízda, dáváme si hamburgery a jdeme navštívit salón, kde hraje živá hudba. Bohužel se mi nepodařilo domluvit vystoupení našich vodáků.
V místním salónu si dáváme si pivo. Foto: Kamil Říha
Pátek 25. 8. 2017
Ráno se všichni jedeme podívat na místo zvané Claim 33, které bylo skutečný zlatým nalezištěm. Dnes je tu muzeum zlata a starožitného důlního vybavení. Za patnáct dolarů si půjčujeme rýžovací pánev a jdeme na to. Skutečnou zlatou horečku jsme nechytili, i když malý záchvěv tam byl.
Vzali jsme si pánve a začali rýžovat zlato. Foto: Kamil Říha
Odpoledne odjíždíme do Whitehorse, které je vzdálené pět set třicet kilometrů. Večer naposledy kempujeme, děláme oheň a na něm pečeme skvělé maso.
Sobota a neděle 26. 8. a 27. 8. 2017
Celé dopoledne i odpoledne jedeme na letiště ve Whitehorse, ze kterého odlétáme v devět večer do Vancouveru. Když přelétáme do Toronta, Duffy mi říká, že na letišti budeme čekat devět hodin a že Niagarské vodopády jsou jen sto třicet kilometrů daleko. Ihned jsem se toho chytil a oznamujeme klukům náš plán. Ještě jsme ukecali Pavla s Kejmlem. V Torontu si půjčujeme auto a jedeme na obhlídku ideální stopy pro sjetí těchto padesátimetrových vodopádů.
Niagarské vodopády. Foto: Tomáš Duffek
Vodopády jsou velkou atrakcí a tak není divu, že je všude kolem nás (a to jak na kanadské, tak i americké straně) strašná kvanta lidí. Ale když se od toho člověk oprostí, stojí ta podívaná za to.
I když je tu hodně lidí, místo jsme si našli - Niagarské vodopády. Foto: Kamil Říha
Druhá skupina šla mezitím na výlet do města, a když se o pár hodin opět setkáváme na letišti, máme radost a jdeme to hned oslavit pivem. Sedíme pěkně v baru a netušíme, že před námi jsou na celnících a kontrolách několikahodinové fronty. Do našeho letadla, které do Prahy odlétá v sedmnáct hodin, se nemůžeme dostat včas. Letadlo odlétá bez nás. Tuto novou, ducha posilující situaci řešíme několik hodin, ale nakonec odlétáme domů ještě ten samý den.
Prohlédněte si naše video, které startovalo na 35. Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu:
