Tento výlet by se dal pojmenovat Lezecký zájezd po západě USA 2017 aneb Po stopách Mistrů skal, nebo také Kojotí trip, vyberte si sami.

Zde je 1. část našeho příběhu:

Jsme čtyři kamarádi, Aleš Kostelecký, Albert Drahoš, Josef Ficek a moje maličkost David Michovský. Všichni spolu lezeme na českých pískovcových skalách, prosluněných vápencích jižní Evropy a já s Pepou také jezdím na expedice mimo náš domácí světadíl. I v Americe jsme už spolu lezli, před šesti lety a skvěle si to užili (přečtěte si sami - odkaz na článek). Bohužel jsme tenkrát nevylezli cestu The Nose na El Capitana a proto na ní jedeme znovu. Právě vyrážíme za novým dobrodružstvím a plán je jednoduchý, užít si to, poznat nové lezecké oblasti, ukázat Alešovi s Berťou neskutečně krásné lezení severní Ameriky a sundat pytel z nosu. Takže jdeme na to ...

20. 9. 2017

Z Ústí nad Labem vyrážíme ráno v šest hodin a míříme na letiště do Berlína, odkud nám letadlo do Londýna letí v jedenáct. Naše zavazadla jsou tradičně narvaná k prasknutí, váhový limit 23 kilogramů jsme překročili všichni. Můj batoh má 25,5 kg, ale s trochou snahy a štěstí prochází. Z Londýna odlétáme ve 14:31 a do San Francisca přilétáme v 17:13 místního času. Jupííí, jsme tu!

Naše čtyřčlenná grupa na letišti. Foto: HOTROCK.cz

Půjčujeme si šestimístný Dodge a jedeme vyzvednout Viky. Kdo je sakra ten Viky? Chyba, je to ona, Viktorie Kostelecká, je pátý člen naší lezecké skupiny a ten nejhezčí. Právě přilétla přímo z Peru, kde teď žila půl roku, jo a je to Alešova dcera. Podle domluvy jedeme na padesát kilometrů vzdálené letiště Oakland. Čekáme na ní venku u příletů, ale nikde není. Naháníme se takto asi dvacet minut a pak mě napadá, aby nám poslala přes net svou polohu. Konečně rozuzlujeme záhadu, Vikina totiž přiletěla na to samé letiště jako my! Je na letišti v San Franciscu SFO. Takže my opět přejíždíme padesát kilometrů zpět přes záliv, platíme mýtné na mostě a nabíráme ji.

Jako oslavu, že jsme se všichni setkali, si hned jdeme dát velký hamburger. Pořádně napití pravé Coca-Coly vyrážíme směrem na východ nějakých dvě stě kilometrů. Ve tři v noci zastavujeme unavení uprostřed polí s bavlnou a přespáváme.

 

Sequoia National Park

21. 9. 2017

Ráno v 7 hodin nás probouzí místní farmář, který si nás přijel zkontrolovat, ale je milý a říká, že máme klidně spát dál. My ale balíme spacáky a jedeme dál přibližně dalších dvě stě kilometrů. Naše první zastávka je Sequoia National Park. Vstupné do parku stojí 35 dolarů za celé auto, což není drahé. Silnice pořádně stoupá a víc a víc se klikatí. Z oficiálního parkoviště míříme rovnou ke stromu General Sherman, který je největší, ale už cestou k němu vidíme kolem sebe pořádné sekvojové macky. Rozměry tohoto sekvojovce obrovského jsou 83,8 metrů na výšku, obvod kmene u paty je 31,3 metrů a objem kmene asi 1 487 m³.

U vstupu do Sequoia národního parku. Konečně celá grupa. Foto: HOTROCK.cz

Sjíždíme zpět po klikaté silnici dolů a míříme přes Bakersfield a Barstow nějakých 500 kilometrů do lezecké oblasti Joshua Tree. Celý den uháníme po typicky rovných silnicích, děláme nákup jídla na několik dní a k večeři si dáváme opět hamburger. Hranici národního parku přejíždíme v noci a proto ani nemáme komu zaplatit vstup. V místním kempu nacházíme poslední volné místo - campsite. Moc se nezdržujeme a jdeme spát pod širák. 

Sequoia National Park. Foto: HOTROCK.cz

 

Joshua Tree

22. 9. 2017

Ráno v šest mne budí kroky. Ostatní lidi z kempu jdou kolem našeho místa nahoru na skálu pozorovat východ slunce. Také se přidáváme a lezeme na vršek skal. Je zima, máme péřové bundy, ale slunko nás už brzy zahřeje. Z vrchu je krásný výhled na okolní krajinu Joshua Tree, fotíme a pak hurá na snídani a lézt první cesty. 

 

Východ slunce v Joshua Tree. Foto: HOTROCK.cz

 

Lezeme celý den - nejdříve se seznamujeme s novým materiálem, je potřeba si na něj zvyknout a hlavně opět začít věřit friendům. 

A co jsme dnes vylezli? V sektoru The Old Woman:

Double Cross 5.7 (OS)

Sexy Grandma 5.9 (OS)

Zkoušíme ještě cestu Bearded Cabbage za 5.10c, ale tu nikdo nepřelezeme.

Zkoušíme vylézt cestu Bearded Cabbage 5.10c. Foto: HOTROCK.cz

Po obědě pak v sektoru Intersection Rock lezeme:

Lower Light Ski Track 5.10b (OS)

The Flake 5.8 - (tahal Pepa)

V podstatě jsme všichni lezli podobné cesty, lezecký styl (pokud neuvádím konkrétně) patří k mé osobě. Stmívá se kolem sedmé hodiny. V kempu vaříme těstoviny s červenou omáčkou, tradiční to jídlo cestovatelů, a spíme opět pod širákem.

 

Aleš dolézá na vrchol. Foto: HOTROCK.cz

 

Lezení v Joshua Tree je paráda. Foto: HOTROCK.cz

 

23. 9. 2017

K snídani máme vajíčka, je krásně, čeká nás další sluneční den. Lézt jedeme do nedaleké oblasti jménem Real Hidden Valley. Snad celou věčnost tahám nepříjemnou cestu Kemosabe and Tonto 5.9 (OS) v rozbité skále The Great Burrito. A ještě k tomu mi z pořádné výšky spadla dolů expreska. :-( Berťas vedle mne zapytluje cestu Fat Free 5.9. 

Lezení v této stěně rychle opouštíme a jdeme zkusit kvalitu skály na The Thin Wall.

Make Me Horny 5.8 (OS)

Peculiar Taste Buds 5.8 (OS). 

Jsou to krátké cesty, vylezli jsme je všichni a proto pokračujeme dál na skálu The Sentinel East Face, která je impozantní.

Pepa tahá krásnou cestu Fote Hog 5.6 (OS) a první délku cesty Ball Bearing 5.9 (OS). Já tahám cestu Western Saga 5.9 (OS), kde si hezky zažábuju.

Po lezení jedeme nějakých 15 kilometrů na hranici parku nabrat pitnou vodu a k večeři si děláme burritos, když jsme už dnes lezli na skále The Great Burrito.

Albert leze na The Sentinel East Face. Foto: HOTROCK.cz

 

24. 9. 2017

Ráno máme pravé americké pancakes, mňam. Pak si balíme své věci a odjíždíme z tohoto úžasného místa. Cestou se ještě skupinově fotíme se stromem, který dal tomuto místu jméno a na hranicích parku nás při výjezdu dodatečně zkásnou o 15 dolarů za vstupné do parku.

Strom Joshua Tree a my. Foto: HOTROCK.cz

Ve městě Barstow si dáváme k obědu hambáče, jak jinak :-) a fotíme se na slavné U.S. Route 66. 

Slavná Route 66. Foto: HOTROCK.cz

Do Las Vegas přijíždíme v podvečer a první, co zde navštěvujeme je lezecký shop Desert Rock Sports. Aleš má už dvě noci propíchnutou nafukovací karimatku a tak si zde kupuje nepropíchnutelnou karimatku Therm-a-Rest Z Lite Sol. Další zastávkou je nákup jídla, piva a pak hurá do kempu Red Rock Canyon Campground. Volné místo, opět poslední, nacházíme celkem rychle. Máme tu stříšku, stůl, lavice, ohniště a gril. 

Jsme ubytovaní v Red Rock Canyon Campground. Foto: HOTROCK.cz

 

Red Rock

25. 9. 2017

Ráno stavíme stany a dáváme do nich spacáky, karimatky a nepotřebné věci. Naopak lezecký materiál balíme do batohů a vyrážíme do First Creek Canyonu na skálu Lotta Balls Wall. Na rozlezení v nové oblasti si vybíráme dvě lehké a krátké cesty. Berťas, Aleš a Vikina jdou do tříhvězdičkové cesty Black Magic 5.8, čtyři délky. A já s Pepou jdeme vlevo od nich cestu Lotta Balls 5.8+, tři délky.

Vyrážíme do First Creek Canyonu na skálu Lotta Balls Wall. Foto: HOTROCK.cz

 

Losujeme, kdo začne tahat a na mne padá první délka, která je strašně lehká, krátká, ale nádherná. Pískovec je tvrdý jak beton. Na štandu se rychle měníme, za ty roky jsme už sehraní, tak na co se zbytečně zdržovat. Druhá délka vede krátkou stěnkou, kde se leze po zvláštních vystouplých kulatých boulích - které nazýváme "cecíky". 

Třetí délka je lehká spára, kterou dolezáme souběžně až na vrchol. Celá cesta nám trvala jednu hodinu a jedenáct minut. Sestup je nejdříve dvakrát krátkým sladěním za strom, jednou z nýtu (stačí jedno 60 metrové lano) a pak asi stometrové opatrné slézání a scházení až k nástupu.

David a Pepa lezou cestu Lotta Balls 5.8+. Foto: HOTROCK.cz

 

Je pravé poledne. K svačině sníme jeden chleba, pořádně se napijeme a vyrážíme za kamarády do cesty Black Magic. První délku tahá Pepa, hned na začátku jsou krásné kroky v mírném převisu, dále následuje spára. Druhá délka je lehká, rychle jí překonávám a dolézám na štand, kde je Vikina s Alešem. Nyní jsme na štandu tři, po chvilce čtyři a je velká legrace. Jo, Amerika nás baví. Třetí délka začíná lezením přes vzdušný převis, který vede po hraně. Tuto a i čtvrtou délku lezeme s Pepou už souběžně. Na vrcholu jsme za hoďku a čtvrt. Čekáme až dolezou kamarádi, fotíme se, natáčíme videa a pak společně sestupujeme.

Zpátky na nástupu balíme své věci a ještě s Vikinou jdeme k autu. Berťa s Alešem jdou lézt cestu Lotta Balls. My se cestou koupeme v malé, trochu zavánějící tůni a pak čekáme u auta. Když se kluci vrátí k autu, my máme vypito šest litrů vinného střiku. Veselí jedeme zpět do kempu, vaříme večeři a paříme s naším novým sousedem, amíkem Jackem. 

 

Berťas s Alešem a Viky lezou Black Magic 5.8. Foto: HOTROCK.cz

 

26. 9. 2017

Po snídani balíme a vyrážíme do oblasti Black Velvet Canyon do sektoru Ixtlan Buttress. Zde nejdříve lezeme cestu Triassic Sands 5.10b, kde je klíčová druhá délka a tu v pohodě tahá Pepa. Další délky vedou spárou ve stěně a výše vede cesta krásným koutem. Určitě doporučuji tuto cestu vylézt.

Black Velvet Canyon v Red Rock. Foto: HOTROCK.cz

 

První délka cesty Triassic Sands 5.10b. Foto: HOTROCK.cz

 

Třetí délka cesty Triassic Sands 5.10b v Black Velvet Canyon. Foto: HOTROCK.cz

 

Když slaníme zpět na zem, oba lezeme sportovní cestu Sand Felipe 5.10a (OS), která má asi 55 metru a má 20 boltů. My však máme jen jedenáct expresek a tak nám nezbývá než hodně vynechávat. Přicházejí Aleš, Berťas a Vikina kteří mezitím vylezli třídélkovou cestu Schaeffer's Delight 5.8 a teď jdou taky do této cesty.

Krásný kout v cestě cestu Triassic Sands 5.10b. Foto: HOTROCK.cz

 

Lezu ještě cestu The Misunderstanding 5.9, kde je velmi hladká spára v černém pískovci. Při jednom kroku mi ujede noha a padám do frienda Kouba. Je po onsajtu! Lezu to znovu, tentokrát už úspěšné. Na štandu doberu Pepu, potom slaníme a jdeme k autu. Jsme unavení a hladoví.

No a s čím to tady vlastně lezeme - Friend Kouba. Foto: HOTROCK.cz

 

A s čím že to tu vlastně lezeme - no přeci s friendy od Kouby - podívejte se :-)

27. 9. 2017

Dnes máme restday, ráno sedáme do auta a vyrážíme do Las Vegas, které je vzdálené pouhých 15 kilometrů. Na snídani jdeme do restaurace Jack in the Box, dáváme si hambáče a chvilku sedíme na Wi-Fi. 

Když je den volna, utrácí se. Aleš si v hudebninách kupuje "čubku", což je taková divná malá kytara. Berťovi se tam také líbí dvě kytary, ale zatím vášni nepodléhá. Já si kupuji Kindla, čtečku, takže budu mít o zábavu postaráno.

  

Casino v hotelu New York v Las Vegas. Foto: HOTROCK.cz

 

Jedeme k hotelu New York, kde je jak casino, tak také horská dráha. Nejdříve se za 15 dolarů svezeme a pak si jdeme hrát do casina, ale prachy jsme nevyhráli. Z hotelu jdeme obhlédnout místní sochu Svobody a Eiffelovu věž, dáváme si pivo v baru a sledujeme exhibici vodotrysků. Prostě kultura na každém rohu :-)

Z hotelu jdeme obhlédnout místní sochu Svobody. Foto: HOTROCK.cz

 

Prostě kultura na každém rohu :-) Foto: HOTROCK.cz

 

Večer se zastavujeme ve filipínské restauraci All you can eat, kterou náhodou objevujeme z auta a nacpávame se k prasknutí. Později večer v kempu sedíme u ohně, který mezitím Jack rozdělal.

 

28. 9. 2017

U snídaně se kluci rozhodují jít lézt zajištěné jednodélkovky do sportovní oblasti. Prý se alespoň někdy nechtějí bát a lézt cesty na své maximum. Mě se to zda zbytečný a nejdřív protestuju, ale nemám moc na výběr. Buď půjdu s nimi a nebo bych si musel udělat další restday.

Jdeme do oblasti Calico Hill - Second Pullout do The Black Corridor. Foto: HOTROCK.cz

 

Parkoviště do sportovní oblast leží na placeném jednosměrném silničním okruhu Red Rock Canyon. Jdeme do oblasti Calico Hill - Second Pullout do The Black Corridor:

Zde jsme vylezli tyto cesty:

Buros Might Fly 5.10b (OS)

Buros Don't Gamble 5.10c (OS)

Pepa pak vylezl Psychobility 5.11a (OS)

Nightmare on Crude Street 5.10d (OS)

Hips Don't Lie 5.11c (RP

Rebel without a Pause 5.11b (OS)

Idiot Parade 5.10c (OS)

Friend 5.10d (OS).

Calico Hill - Second Pullout do The Black Corridor. Foto: Viktorie Kostelecká

 

Sportovní cesty zde vedou často do převisu a leze se po velkých chytech. Přesně to co mam rád. Musím uznat, že lezení je tu moc krásné, skvěle jsme si to užili a jsem rád, že jsem lézt šel. Ze skal jedeme do Vegas nakoupit maso a v kempu pak grilujeme steaky.

 

29. 9. 2017

Ráno jedeme opět po placeném okruhu, kde vyhazujeme Aleše, Viky a Berťu ve sportovní oblasti a my pokračujeme do oblasti Pine Creek Canyon. V něm úplně nejdál je sektor Dark Shadows Well, kde jsme si vybrali tří hvězdičkovou desetidélkovou cestu Dark Shadows 5.8.  

Bohužel je už v cestě před námi jedna trojice a dole na nástupu se teprve k lezení připravuje dvojice. Chvilku přemýšlíme, co budeme dělat, ale já to rychle rozhoduji. Těsně u nástupu, v hustém porostu si bodnu do levého oka klacek. Oko naštěstí vydrželo, ale strašně mě to bolí, slzím a nevidím na něj. Dvojice před námi začíná mezitím lézt a já si zalepuji bolavé oko toaletním papírem a tejpkou.

Těsně u nástupu, v hustém porostu si bodnu do levého oka klacek. Foto: HOTROCK.cz

 

Ty co lezou před námi spojují první dvě délky a jsou rychlí, ale třetí délku tahá holka a je v ní snad přes hodinu. My tedy začínáme lézt hodně pozdě. První dvě délky tahá Pepa a já za ním lezu jen s jedním okem. Jde to hůř, mam blbý prostorový odhad. Na třetí délku, kterou tahám, si levé oko raději odlepuji. Lezu po krásných černých deskách, pevných a hladkých jako vyleštěná žula, ovšem mají v sobě dobré chyty a stupy. Moc nejistím a brzy dolézám na štand, kde je i slečna. Její parťák už dolézá další délku. Když ke mne přileze Pepa, máme už cestu volnou. Oni po čtvrté délce slaňují dolů a my střídavě pokračujeme vzhůru dalších šest délek. Vrchní partie, až na poslední délku, nejsou příliš náročné.

Moc nejistím a brzy dolézám na štand, kde je i slečna. Foto: HOTROCK.cz

 

Čtvrtá délka, brzy slaní dolů a my budeme pokračovat dalších šest délek vzhůru. Foto: HOTROCK.cz

 

Na vrcholu máme radost a brzy i starost kudy máme sestoupit. Díky trojici, která byla dnes v cestě první a která lezla také až nahoru, vidíme, že slanění je někde vpravo od nás, nějakých 200 metrů. Jdeme tím směrem, ale slaňovací dráhu nevidíme. Nakonec přelézáme ještě jednu skalní věž a za ní už sestupujeme po mužících dolů. Cestou na zem nás čekají ještě drobné překážky v podobě dvojitého slanění. Nejdřív nám nejde stáhnout lano, pak lano nedosahuje až na zem. Musíme slézat, ale nakonec jsme zdárně na zemi zpět v údolí. 

Na vrcholu máme radost a brzy i starost kudy máme sestoupit. Foto: HOTROCK.cz

 

Rychle balíme naše lezecké vybavení a běžíme 30 minut k autu. Jsme hladoví, naše svačina zůstala netknutá v batohu. Máme žízeň, ale hlavně zpoždění, takže běžíme. Naši tři kamarádi mezitím došli k vjezdu do parku a tam na nás čekají. Nabíráme je a jedeme do kempu na zaslouženou večeři. 

30. 9. 2017

Ráno mají někteří slušnou kocovinu. :-) Balíme své věci a jedeme opět na snídani do Jack in the Box. Odtud míříme všichni rovnou do hudebnin. Berťas zkouší tři kytary a nakonec se rozhoduje mezi dvěma - světlou a tmavou. Různě a odborně mu radíme. Aleše si všímá, že ta samá světlá kytara, která stojí na jednom stojanu 599 dolarů je kousek vedle v akci za 499 dolarů. Není nám to jasné a tak jdu pro prodavače. Vikina, která z nás vládne nejlepší angličtinou, se ho ptá proč je jedna kytara v akci a ten prodavač vlastně ani neví. Toho se zas chytám já a našeptávám, ať mu řekne, že chceme tu nezlevněnou, za cenu té zlevněné. Prodavač na náš návrh bez váhání kývne.

Berťas zkouší tři kytary :-) Foto: HOTROCK.cz

 

Berťas si na svou novou lásku ještě vybírá pevný futrál a já se u pokladny, jen ze srandy, znovu ptám jiného prodavače, zda tam pro nás nemá nějakou "super prajs for as", když kupujeme i tu kytaru. Odpovídá, že zkusí udělat, co bude v jeho silách. Nakonec Berťovi dává ještě 10% slevu na futrál, kapodastr a trsátka.

Co Čech, to muzikant! Foto: HOTROCK.cz

 

Štastný nasedáme do auta a vyrážíme do 260 kilometrů vzdáleného národního parku Zionu. Cestou se zastavujeme u řeky, kde se koupeme a v nedalekém Walmartu pak nakupujeme potraviny. 

Když přijedeme večer do Zionu, chvilku hledáme místo v kempech, je ale sobota a všude je plno. Nakonec se jdeme zeptat do Watchman campu, kde nám dávají za 20$ poslední místo pro invalidy. Berťu bolí žaludek, jde rovnou spát, takže dnes kytara nebude. Ostatní jdeme do městečka, zjistit informace o zítřejších výletech. V jednom krámku, kde mají sportovní vybavení a také turistické průvodce, se ptáme prodavačky na informace. Skvěle nám radí, jaké traily nesmíme vynechat a náš plán na další den máme vymyšlený. 

 

Líbí se ti tento článek?

Napiš nám info@hotrock.cz.

 

Zion National Park

1. 10. 2017

Vstáváme brzy, děláme si míchaná vajíčka a ještě před odchodem jde Vikina koupit místo v kempu na další noc, ale teď už oficiálně za 30 dolaru na site. 

V národním parku Zion se nachází šest lehkých výletních tras, pět středních a čtyři náročné trasy. Pohyb po parku zajišťují shuttle busy. My jedním takovým právě jedeme. Vystupujeme na zastávce číslo 5 Zion Lodge a vyrážíme vzhůru k vodopádu Lower Emerald Pool. U vodopádu jsme za 20 minut a pokračujeme dalších 20 minut k místu Upper Emerald Pool. Když se dost pokocháme, scházíme po Kayenta Trailu na zastávku shuttle busu The Grotto.

Toto je výchozí místo pro West Rim Trail a hlavně pro nádherný Angels Landing Trail, kam nyní jdeme. Cestou vzhůru předbíháme spoustu lidí, je sluníčko, velké teplo a my se parádně potíme. Výše, nějakých sedm set metrů před cílem, je cesta náročná a hodně lidí ani na vršek nedojde. My jsme na vrcholu v 10:45 a všude kolem nás jsou dechberoucí výhledy a proto fotíme o 106. 

Angels Landing Trail v Zionu. Foto: HOTROCK.cz

 

Angels Landing Trail. Foto: HOTROCK.cz

 

Potkáváme zde skupinky Čechů i dvě Slovenky, ty spí dokonce v našem kempu, domlouváme se, že večer uděláme oheň a kluci zahrají na kytary.

Dolů k The Grotto jdeme stejnou trasou, nasedáme do busu a jedeme na zastávku číslo 9 Temple of Sinawava. Odtud jdeme nejdříve po trase dlouhé 1,3 kilometru Riverside Walk, kde je vážně hodně lidí. Na konci této trasy začíná The Narrows, což je trail, který vede říčkou v úzkém kaňonu. Voda má sedm stupňů a sahá maximálně do půlky stehen. Vždy chvilku jdeme vodou a chvilku po souši. Asi za 15 minut přicházíme k vodopádu, pokračujeme dál asi hodinu chůze, kde zastavujeme a dáváme si svačinu. Zde na jedné vyvýšenině vidíme jelena s velkými parohy. Jen spokojeně přežvykoval a pózoval fotoaparátům. Po pauze se vracíme se zpět stejnou trasou až k autobusové zastávce.

Studená řěka Narrow Zion. Foto: HOTROCK.cz

 

Cestou do kempu ještě s Vikinou vystupujeme na sedmičce Weeping Rock a jdeme si dát poslední trail Hidden Canyon. Kluci s námi už nejdou. Hned od začátku je ostré stoupání, ale brzy jsme ve stínu a pak už se nám jde dobře. Jdeme po úzkých chodnících a máme skvělý výhled na Angels Landing. 

Cestou do Hidden Canyon. Foto: HOTROCK.cz

 

Asi za dvě hodiny jsme opět s klukama v kempu. Vaříme si fazole a po večeři jdeme do městečka. Opět se ptáme na informace prodavačky, jmenuje se Emily a tentokrát zjišťujeme lezecké možnosti. Pepa zkusil metodu, kdo se nezeptá, nic se nedozví, a když se Emily zeptal, zda by s námi nešla zítra lézt, odpověděla mu: "Zítra je pondělí. Pondělí je dobrý den pro lezení!" Zítra ráno tedy vyrazíme lézt společně s místňákama.

Večer v kempu děláme oheň, Barťa s Alešem skvěle hrají na nové kytary a přicházejí i ty dvě slovenky, Iveta a Jana, takže je nás u ohně sedm.

2. 10. 2017

Ráno v 8:30 máme sraz s Emily a jejím přítelem Jakem. Dvěma auty vyrážíme lézt do oblasti Lambs Knoll. Cestou se ještě zkušeně zastavujeme na kávu a čaj v Deep Creek Coffee. Pak jedeme asi 40 kilometrů do lezecké oblasti. 

Oblasti Lambs Knoll. Foto: HOTROCK.cz

 

Oblast Lambs Knoll je dobře popsaná v aplikaci Mountain Projekt, až na to, že v aplikaci je chybně uvedená lokace. Takže máme štěstí, že jedeme s místňáky. Asi 10 minut od auta je kaňon, kde sice není moc cest, ale jsou skvělé. Jsou tu jak převislé, tak i technické cesty. 

V sektoru Ewe wall jsme vylezli:

Ewe-phorita 5.10d (OS)

Got-Ewe? 5.11a (OS)

Screw Ewe 5.11c (RP)

Ewe-tah 5.11c (OS)

Ewe-topia 5.10a (OS).

Berťa leze v Lambs Knoll. Foto: HOTROCK.cz

 

Pepa tam poslal na onsight technickou cestu po malých lištách Time's-a-wastin 5.12 b/c (OS), která je vlastně nejtěžší vylezenou cestou tohoto zájezdu.

Pepa leze Time's-a-wastin 5.12 b/c na OS. Foto: HOTROCK.cz

 

Na skálu Mutton block jsme pak ještě lezli:

Haggis 5.12a (OS)

Beastiality 5.11b (OS).

Emily a Jack, naši průvodci. Foto: HOTROCK.cz

 

Je tu krásně. Foto: HOTROCK.cz

 

Odpoledne máme už pořádně vytažené ruce a proto se loučíme a vyrážíme zpět do Las Vegas. Celé město je ochromeno, včera se tu stala hrozná masová střelba, při které útočník zabil 58 lidí a pak se sám zastřelil. 

Nakupujeme nějaké potraviny, jdeme opět na all you can eat a s plnými břichy jedem spát mimo civilizaci do kempu v poušti.

3. 10. 2017

Ráno vstáváme v půl sedmé, rychle zabalíme jak lezecké vybavení, tak také všechny věci Vikiny. Jedeme do Vegas na letiště, kde vyhazujeme Vikinu, která letí domů.

Jsme na letišti, Vikina letí domů. Foto: HOTROCK.cz

 

Dnes jdeme lézt opět do Red Rock, do oblasti Calico Hill - Second Pullout do The Gallery/Wall of Confusion:

The Runaway 5.10c (OS)

American Sportsman 5.10c (OS)

A protože to bylo přímo na slunci, šli jsme do sektoru Sweet Pain Wall:

Glitter Gulch 5.11a (OS)

Slave to the Grind 5.11b (OS).

Berťas jestě vylezl cestu Sister of Pain 5.10 b/c (OS).

Pepa zkoušel cestu Lee Press On 5.12 b/c, ale při třetím odskoku si vymkl pravý kotník. A je to v pytli, na nohu nešlápne. Cestou ze skal ho odnášíme na zádech, jdeme koupit led a večer v kempu ledujeme.

Sektor Sweet Pain Wall. Foto: HOTROCK.cz

 

Mount Charleston

4. 10. 2017

Dnes máme přesun dál na západ. Všechno jsme zabalili a už sedíme v autě a míříme po highway číslo 95. Jedeme se podívat na lezení do Mont Charlestonu, což jsou vápencové hory blízko Las Vegas. Krajina je zde úplně jiná, jsou tu vysoké jehličnany a mnohem větší chladno.

Mount Charleston. Foto: HOTROCK.cz

 

Zaparkovali jsme na parkovišti uprostřed lesa, Pepa zůstává s nohou nahoře u auta a čte si. My vyrážíme vzhůru ke skalám podle aplikace Montane Projekt. Orientace s touto apkou je ale bez připojení k internetu strašně složitá. Nejde nám rozeznat kde přesně jsme a na jaké cesty se to vlastně koukáme. Asi po hodině hledání mě to nebaví a jdu zpět k autu. Aleš s Berťasem zůstávají a jdou zkusit vylézt pár cest. 

Lezení v Mount Charleston. Foto: HOTROCK.cz

 

Pepa zůstává s nohou nahoře u auta a čte si. Foto: HOTROCK.cz

 

Na parkovišti čekáme pět hodin, než kluci dorazí a pak vyrážíme k Bishopu. Kluci vylezli osm cest, lezení je bavilo a nakonec se i zorientovali. Na večeři se zastavujeme v restauraci s názvem Area 51 Alien Center, ale mimozemšťany vidíme jen v podobě suvenýrů.

Mimozemšťani v area 51. Foto: HOTROCK.cz

 

Spíme v poušti na přísně tajném místě. My s Pepou tradičně pod širákem a kluci stavějí stan. Dobíráme si je, že se boji brouků.

 

 

5. 10. 2017 - To be continued!

A tohle je konec 1. části našeho blogu Lezecký zájezd po západě USA 2017 - 1. část.

» zajímá tě, jak jsme to dál zvládli bez Vikiny, zda jsme dojeli do Bishopu a zda jsme viděli medvědy?

» jsi zvědavý, zda jsme vylezli na El Capitana v Yosemitech?

» rád bys věděl proč jsme se s klukama na 5 dní rozdělili?

» zajímá tě, jak jsem sám vylezl cestu na Higher Cathedral Spire v Yosemitském národním parku?

» chceš vidět film z tohoto lezeckého zájezdu?

Tak pokračuj ve svém čtení Lezecký zájezd po západě USA 2017 - 2. část. 

 

Líbí se ti tento článek?

Napiš nám info@hotrock.cz.

 

Související příspěvky

• Lezecký zájezd po západě USA 2017 - 2.část

• Jordánsko - pískařský ráj Wadi Rum