V minulé části Lezecký zájezd po západě USA 2017 - 1.část jste se dozvěděli jak jsme se vydali lézt do Ameriky. Navštívili jsme Sequoia National Park a lezecké oblasti Joshua Tree, Red Rock a Zion National Park.

Zde je slíbená 2. část našeho příběhu:

Bishop

5. 10. 2017

První, co ráno vidím, když otevřu oči, je rosomák. Asi dobré znamení. Sbalíme se a jedeme dál na severozápad k Bishopu. K pozdní snídani si na pánvi pečeme dvě vepřové panenky, které už musíme zlikvidovat. Cestou překračujeme hranice Nevady s Kalifornií a kus dále obdivujeme obrovské satelity pro příjem signálů z vesmíru.

Obdivujeme obrovské satelity. Foto: HOTROCK.cz

Do Bishopu dorážíme v podvečer. Nejdříve se jedeme koupat do horkých pramenů, kterých je v oblasti více. (Přesné GPS souřadnice sdělím za Studentskou pečeť.) Z vody vidíme východ měsíce, který je právě v úplňku. Romantika je všudepřítomná. Později jdeme zpět do města na večeři do čínské restaurace. Spát jedeme do jedné ze zdejších boulderingových oblastí Buttermilk.

Jedeme se koupat do horkých pramenů. Foto: HOTROCK.cz

6. 10. 2017

Ráno si jedeme do města půjčit bouldermatku, která stojí na dva dny 20 dolarů. A pak konečně bouldrujem. Zdejší klasifikace je hodně přísná a žula ještě přísnější resp. drsnější. Kůže rychle mizí. Lezeme lehké bouldry na velké šutry, ze kterých složitě slézáme zpět na zem. Opět po šesti letech zkoušíme vylézt boulder Iron man, což je zdejší nejpopulárnější boulder, ale nepouští nás. Přes poledne je tak velké teplo, že si musíme dát sklenku červeného vína. A v podvečer jdeme opět bouldrovat. Když zajde slunce, uděláme oheň a kluci hrají na kytary. Je tu skvěle.

A pak konečně bouldrujem. Foto: HOTROCK.cz

Když zajde slunce, uděláme oheň a kluci hrají na kytary. Foto: HOTROCK.cz

7. 10. 2017

Po snídani jdeme hned bouldrovat a to i přes to, že nás všechno bolí. Před Iron manem je už skupinka místních lezců. Přidáváme se a děláme z toho pořádnou bouldering session. Točíme se neustále dokola a téměř bez přestávky cestu zkoušíme. Brzy jsme totálně zničení a už se neudržíme ani v kolmé stěně. Iron man nám zase odolal, nejsilnější z nás byl Berťas, v přinejlepším pokusu spadl v předposledním kroku. Škoda, tak zas příští rok.

Iron man, zdejší nejpopulárnější boulder. Foto: HOTROCK.cz

Kolem poledne jedeme vrátit bouldermatku, jdeme na oběd do mexické restaurace a nakupujeme potraviny na další naše putování. Při nákupu potkáváme čtyři Čechy, kteří patří k lezecké skupině Jirky Prcase Slavíka. V Bishopu je nějaké spanilá jízda starých veteránů, jezdí po jedné silnici stále dokola a my se kocháme. Pak jedem k horkým pramenům, kde budeme spát. Zprvu je tam obsazeno, ale později, už za tmy, se tam na hodně dlouho nakládáme my.  

 

Spanilá jízda starých veteránů v Bishopu. Foto: HOTROCK.cz

Yosemity

8. 10. 2017

Ještě před východem slunce jsme opět v horké vodě. Pak snídáme, Aleš s Berťou balí stan a vyrážíme k jezeru Mono Lake, kde si prohlížíme turistické centrum a pak jdeme na oběd (Bacon burger). Odpoledne projíždíme bránou Yosemického národního parku, kde platíme poplatek 30 dolarů na auto. První zastávka je Tuolumne Meadows, což je oblast podél řeky Tuolumne ve východní části parku s nadmořskou výškou kolem 2600 metrů. Je tu spoustu lezeckých možností, ale venku je zima a proto pokračujeme dál. Cestou se zajíždíme podívat na dvě tábořiště, obě mají volno a ve druhém znovu potkáváme čtveřici Čechů z Bishopu. Celá banda tu prý bude ubytovaná. 

El Capitan v Yosemitském národním parku. Foto: HOTROCK.cz

My pokračujeme dál dolů do údolí. V půl čtvrté odpoledne na nás poprvé vykoukne El Capitán a za ním i Half Dome. Vidíme také velký skalní odtrh ve východní stěně, který spadl před pouhými deseti dny a je to vážně masa. Spadlo nějakých 10 320 kubických metrů, téměř 28 000 tun skály a byl usmrcen jeden člověk a druhý byl zraněn.

 

 

Jedeme se podívat po údolí, zjišťujeme, že Carry Village se přejmenovala na Half Dome Village, a že zdejší buffet (All You Can Eat) byl zrušen. Když jedeme do Half Dome Village Aleš z okna auta vidí prvního medvěda. 

Kolem slavného Camp 4 se to celé přestavuje, parkoviště i silnice jsou rozkopané a všude stojí velké stavební stroje. Do tohoto kempu se nedá předem rezervovat, své místo si musíte vystát ve frontě. Aktuální vývěska nám sděluje, že v pondělí bude 22 volných míst.

V kempu potkáváme skupinku Čechů, z nichž tři kluci právě přelezli slavnou cestu The Nose na El Capitana. Pro mě a Pepu bylo vylézt tuto cestu jedním z hlavních cílů tohoto zájezdu, když má ale nyní zničenou nohu, je to pasé. Večer s klukama popíjíme. Když se jdeme podívat k pokladně, zjišťujeme, že už v půl desáté večer tam leží 26 osob, které čekají na místo. Přidáváme se k nim a usínáme.

9. 10. 2017

Ráno nás budí dělníci se svými stroji už v šest hodin. Snídáme a pak se definitivně rozhodujeme. Ve frontě na místo čekat nebudeme, jdeme raději lézt. Na rozlez, doporučujeme klukům stejnou cestu, jako jsme lezli my před 6 lety, populární Nutcrack 5.8, 5 délek. Pepa má pravděpodobně výron kotníku, medicínsky odborně jsme se na tom dohodli. Proto dnes lezení jen zkusíme, a uvidíme, zda to půjde. Lezeme vlevo od kluků cestu After seven 5.8 s napojením do cesty After six, celkem 4 délky. Cesta je to hodně lehká, Pepa svou nohu šetří, ale i tak tak jsme rychlí.

Když jsme sestoupili zpět dolů pod nástupu, vidíme kluky teprve na druhém štandu. Před nimi leze několik dvojic, které je brzdí. Také tu potkáváme lezeckou skupinu Prcase, Pavouka, Otu, Moniku a další. Domlouváme se, že dnes večer přijedeme za nimi nahoru do kempu. Berťa s Alešem za námi dolů přicházejí v půl páté, šťastní a hlavně nadšení z první cesty v Yosemitech. 

Kousek od našeho kempu vidíme dva medvědy. Foto: HOTROCK.cz

Sedáme do auta a vyrážíme na večírek, do kempu, který je vzdálen 30 kilometrů od Yosemitského údolí. Cestou potkáváme dva medvědy, naštěstí jsme teď v autě, takže si je vesele fotíme. Je tu moc hezky, kemp je uprostřed hlubokého lesa a cena jen 12 dolarů na celý site. Jsou tu záchody, ale není tu pitná voda. Nevadí, máme vlastní zásobu a myjeme se v malém potůčku. Večer sedí u ohně šestnáct Čechů, takže zpěv českých písní je slyšet do dáli.

Zpěv českých písní je slyšet daleko. Foto: HOTROCK.cz

10. 10. 2017

Ráno dlouho zevlíme, k snídani si děláme palačinky a poté konečně sjíždíme zpět dolů do údolí. Couráme po Yosemite Village, jsme na internetu a lézt se vydáváme až hodně pozdě odpoledne. Vybíráme si cesty v oblasti Five Open Books. Kluci jdou do cesty The Caverns 5.8, 4 délky a my jdeme opět vlevo od nich do cesty The Surprise 5.10a, 4 délky. Nastupujeme v půl čtvrté odpoledne a vůbec nejsme rychlí. Cestu lezeme 3 hodiny a sestupujeme zpět pod nástup akorát s posledním světlem. Oproti nám Aleš s Berťou vylezli svou cestu za pouhé dvě hodiny, jeli nakoupit a teď všichni vyrážíme opět nahoru do kempu v lese.

Líbí se ti tento článek?

Napiš nám na info@hotrock.cz.

11. 10. 2017

Dnes máme zasloužený restday. Snídáme vajíčka, vegetíme, čteme si. Odpoledne se jedeme opět podívat na Tuolumne Meadows, ale nedojedeme tam. V půlce cesty u jezera Tenaya Lake zastavujeme, dáváme si svačinu a pak jedeme zpět do tábora. Cestou vidíme dalšího medvěda. Nahoře u jezera hodně foukalo a byla velká zima. Tady dole v lese je o poznání tepleji. Vaříme polévku a další mňamky. Večer děláme opět velký oheň a kecáme s kamarády.

Vaříme polévku a další mňamky. Foto: HOTROCK.cz

12. 10. 2017

Na dnešek se mi strašně špatně spalo. Asi od dvou jsem vzhůru a když všichni vstávají v 5:20, mám radost. V noci byla opět zima, voda v našich kanystrech zmrzla na skrz. V šest už sedíme v autě a jedeme dolů do údolí. My s Pepou jdeme na East Buttress of Middle Cathedral Rock 5.10a, 11 délek a kluci jdou do cesty Brail Book 5.8, 6 délek, kterou jim doporučujeme. 

Když v 7 hodin přijdeme pod nástup, je před námi jedna trojice. Foto: HOTROCK.cz

Když v 7 hodin přijdeme pod nástup, je před námi jedna trojice a není moc rychlá. Lézt začínáme v 7:50 a jsme v jejich závěsu. Cesta je to krásná, hned druhá délka vede do převisu a čtvrtá délka začíná krásným sokolíkem. Od páté délky má cesta dvě varianty, levou, kde se leze technicky (5.9 A0) a tou díky bohu jde i trojice před námi. Pak je tu pravá varianta, volné lezení (5.10a), kterou lezeme my. Je to nádherná délka, jenž vede střídavě stěnou a střídavě trhlinami. Výše už cesta není tolik těžká, na vrcholu jsme za šest a půl hodiny. 

Cesta je to krásná, ty výhledy a hned druhá délka vede do převisu. Foto: HOTROCK.cz

Je tu nádherné lezení, střídavě stěnou a střídavě trhlinami. Foto: HOTROCK.cz

Sestup je zdlouhavý, vede po velké suti v kuloáru, kde musíme dvakrát slaňovat. Celý sestup nám trval dvě hodiny a téměř dole jsme se potkali s Alešem a Berťou, kteří vylezli Brail Book. Společně pak jedeme koupit maso na gril a večer máme závěrečný večírek s druhou českou skupinou, která další den odjíždí domů.

 

 

13. 10. 2017

Ráno je chladno a všichni jsme unavení. Kluci mi oznamují své rozhodnutí, že pojedou pryč. Alešovi a Berťovi se zdejší lezení po vlastním jištění nelíbí a proto se rozhodují, že zítra přejedou hory do sportovní oblasti Pine Creek Canyon. Pepa jede s nimi, protože ho bolí kotník a na vícedélkové lezení to není. Já to mám rozhodnuté, říkám jim, že zůstávám dál v Yosemitech.

Dnes ale ještě jdeme lézt s Berťou. Pepa odpočívá v údolí a Aleš říká, že z údolí ještě nic neviděl a jde tedy na výlet k vodopádům Vernal Fall a Nevada Fall. My si vybíráme na Glacier Point Apron lezeckou cestu Goodrich Pinnacle, Right 5.9 R, 7 délek. I když má být cesta od parkoviště vzdálená jen 15 minut, nástup hledáme hodinu.

Lézt začíná Berťa, tahá hezkou první asi 30-ti metrovou délku a pak ještě půlku další délky. Dál se měníme a já tahám další délku a půl. Brzy jsme na třetím štandu. Zde také končí hezké lehké lezení trhlinami a začíná rajbas.

Cesta Goodrich Pinnacle na Glacier Point Apron. Foto: HOTROCK.cz

Označení R u obtížnosti znamená Runout = delší vzdálenost mezi horolezcem a jeho poslední jištěním, dlouhý runout znamená případný dlouhý pád. Hned první metry jsou v průvodci označeny jako "psychological crux" a i když je tu starý rezavý nýt, bojím se. Odlez od něho je hodně dlouhý a musím se k pohybu přemlouvat. Další délka je vlastně traverz, cvaknete skobu, pak traverzujete asi patnáct metrů vpravo a tam je díky bohu nýt. Nad ním je asi dva metry místo pro malý friend, ale já tam dávám ne úplně optimální velikost, takže jsem si spíš ucpal místo pro chyt. Ještě kousek nad ním dávám mikrovklíněnec a teprve pak odlézám do rajbasu, který je vážně bez chytů. Štand je sice přímo nade mnou, ale mě trvá věčnost zdolat ty poslední metry. Na stanovišti se ještě klepu a volám na Berťase, že další délku tahá on. Ten se mnou nesouhlasí. 

Cvaknete starou skobu a traverzujete 15 metrů. Foto: HOTROCK.cz

Následující délka vede přes tři nýty, ale pak se cesta vzhůru ztrácí. Zkouším to, ale padám. Žula je zde velmi kluzká, jdu tedy dolů a pak traverzuji doleva, kudy mě to pouští. Lezu už lehčí, za to nejištěný úsek až ke štandu. Poslední délka vede skrz komín, kde už se dá dobře zajistit. Dolů už slaňujeme téměř za tmy a díky dvěma lanům to jde rychle. Zpět na parkovišti jsme chvilku před sedmou.

Shuttle busem jedeme do kempu čtyři, kde už čekají kluci a drží mi místo ve frontě na site. S Berťou se jdeme najíst do lodge a pak střídám Pepu, který si povídá s Michelle z Chile a do fronty jdu já. Kluci jedou spát zpět nahoru do kempu a já jsem ve frontě první. 

Ve frontě na místo do Campu 4 jsem první. Foto: HOTROCK.cz

14. 10. 2017

Ráno se s Michelle domlouváme, že v neděli, což je zítra, půjdeme společně lézt. Dnes si dělám restday. Kluci mi přivezli zbytek mých věcí a pak odjeli. Stavím si stan na místě číslo sedm a jedu si konečně vyprat oblečení i sebe. Potkávám skupinu Čechů (Anče, Kwjeta, Dannyh a další), kteří jdou na tři dny chodit slack line nahoru na Lost Arrow. Odpoledne konečně dopisuji tento deník, odpočívám a večer pak pařím s Michelle a dvěma klukama z Chile. Poprvé za tento lezecký zájezd spím ve stanu.

15. 10. 2017

V osm hodin ráno vyrážíme lézt do oblasti Five Open Books cestu Try Again Ledge 5.8, 4 délky. První délka je trochu nepříjemná, je to jemné lezení za dunící odštěp, ze kterého mam respekt. Padat se mi nechce! Druhá délka je v pohodě a štand dělám klasicky za strom. Když ke mě přilézá Michelle, říká mi, že jí na prvním štandu spadl ACT kýblík. Lezeme dál, zbytek cesty už není těžký, za dvě hodiny stojíme na vršku. Když sestoupíme, hledáme dole spadlý kýblík, ale nikde ho nevidíme. Lezu proto ještě jednou celou první délku, ale ani ze slanění ho nikde nevidím. Je to záhada, někde tam jistě leží!

Michelle v cestě Try Again Ledge. Foto: HOTROCK.cz

Protože je hezké počasí a málo hodin, přesouváme se do oblasti Swan Slab, kde lezeme lehkou cestu Swan Slab Gully 5.6, 3 délky. Po ní ještě lezeme tři jednodélkové cesty: cestu Grant´s Crack 5.9, (OS) což je hezká prstová spára, pak zkouším vylézt cestu Unnamed thin crack 5.10a, ze které ale zcouvám, protože nejde zajistit. Až později si v průvodci přečtu, že je to populární toprope cesta. No a abychom si tuto cestu vylezli, zdoláme vedlejší lehkou cestu Oak Tree Flake 5.6 (OS) a za malý stromeček věšíme lano. Byl to skvělý lezecký den.

Večer jedeme do sprchy, nakoupit si jídlo a potom mě Michelle vyhazuje u kempu a pokračuje dál pryč z Yosemit do Sequoia National Park. Na mém místě je se mnou ještě jeden bouldrista Haruto z Japonska a dnes přijel americký malíř Philip Carlton, který je malíř. Kecáme společně o tom, jaký je Camp 4 skvělé místo a pijeme Philipovu whisky. Malíř mi ve svém mobilu ukazuje selfie s jiným Čechem, kterého tu vloni potkal. Kouknu se a tam ... Adam Ondra. :)

16. 10. 2017

Ráno jsem K.O., bolí mne ruce, břišáky a hlavně jsem líný. Takže si dělám další rest day, čtu si, jdu na internet, koupu se, koukám na horolezce na El Capovi a toulám se po údolí. Na Lost Arow vidím hodně malinké slacklinery. Slunce svítí a je teplo, určitě tak o deset stupňů víc, než když jsme s klukama byli nahoře v kempu v lese. Chtěl jsem se jít nahoru na Lost Arrow podívat a pozdravit Aničku a kluky, ale je to tááááák daleko. A na zítra už mam stejně plán.

I při toulání po údolí jsou vidět divy. Foto: HOTROCK.cz

17. 10. 2017

Budík mi zvoní v 5:00, okamžitě ho přeřezuji na šestou (byl to blbý nápad). V půl sedmé vycházím od stanu a protože ještě nejezdí Shuttle busy, jdu pěšky. Dnešním cílem je vylézt sám cestu Regular Route 5.9., 5 délek na Higher Cathedral Spire. Nikdy jsem jištěné sólo nezkoušel, tak to bude vzrůšo. Pod nástup jdu celkem dvě hodiny a šest minut, a ušel jsem 5,7 kilometrů s nastoupanou výškou 518 metrů. Asi poslední půl kilometr jde se mnou malý jelínek, stále se drží v okruhu padesáti metrů ode mne. Buď je tak zvědavý anebo má vzteklinu.

My today best friend. Can you find jelínek? Foto: HOTROCK.cz

Pod nástupem jsem první a sám. Do batohu si beru kus sýra s chlebem, litr vody a potom do něj pečlivě skládám horolezecké lano. Je ráno devět hodin. První lehkou délku lezu free sólo, sice malinko kličkuju, ale jde to rychle. Na prvním štandu pak přivazuji jeden konec lana ke stromu. Lano dávám do grigri, které mam zacvaknuté v pracovním oku sedáku a takto začínám lézt druhou délku. Vždy kousek popolezu, jednou rukou povytáhnu lano z batohu, pak lano popotáhnu skrz grigri a zas kus popolezu. Cestou jsou zatlučené skoby, což mi dělá radost. V první polovině je jedno těžší místo, to se mi daří přelézt, ale ve druhé části, téměř na konci této délky je převislá spára a tam si sedám do frienda, abych si odpočinul. Dole pod sebou slyším další lezce. Když dolezu na druhý štand, křiknu na ně, že můžou začít lézt.

Přivážu pevně lano zas strom a začínám slaňovat zpět dolů. Cestou vyndavám své postupové jištění a vidím, že lezec pode mnou už začíná lézt. Když jsem dole, odvážu konec lana od stromu a rychle vyžímaruji kolem něj zase zpět nahoru na svůj štand.

Je to docela dřina. Foto: HOTROCK.cz

Na štandu si přemotávám opět lano do batohu, konec vážu za stromek a jednoho frienda a začínám lézt třetí délku. Nejdříve lezu vzhůru a pak traverzuji vlevo do žluté skály. V tom na mě zdola křičí lezec, že je lepší traverzovat až za hranu. Poslouchám ho, i když tím traverzem se dostávám přímo nad strašidelně hlubokou propast. Za hranou pokračuji komínem dál vzhůru. V jedné spáře zaklíním pravou ruku až po loket a když se proti ní zvednu nohama, v lokti mi rupne. Naštěstí terén zde není těžký a já jsem brzy na dalším štandu. Opět slaňuji střídavě dolů, střídavě do traverzu a vybírám všechno jištění. Žímarováním se dostávám rychle vzhůru na konec třetí délky. 

Žumar, můj dnešní parťák. Foto: HOTROCK.cz

Piju vodu a nabízím lezcům, že je pustím před sebe, nechtějí, že prý nikam nepospíchají. Ve čtvrté délce na mě čeká traverz, kde jsou dobré chyty, ale už horší stupy. Snažím se tento úsek moc nejistit, abych neměl velké tření v laně, ale hlavně už dopředu myslím na druhou část (slaňování) a třetí část cesty (žímarování). A vyplácí se to! Dvojici pod sebou jsem utekl.

Poslední délka na vrchol vede přes skalní blok, který je na hraně údolní stěny. Výhled dolů je impozantní, raději se tam moc nedívám a zdolávám poslední lezecké metry. Vrchol je docela prostorný, kotvím své lano za dva slaňovací nýty. Naposledy slaňuji a vybírám jištění a naposledy žímaruji nahoru. Na vrcholu jsem sám, je 13:30, dopíjím zbytek vody a dávám si svačinu. 

Sám na vrcholu Higher Cathedral Spire. Foto: HOTROCK.cz

A lezci se už nevidím, začínám slaňovat a mizím za hranou. Pro slanění stačí jedno šedesátimetrové lano a dráha je jasná. Když se dotknu pevné země na nástupu, opět se napiji vody (z druhé láhve), zabalím si věci a sestupuji kamenitou pěšinou dolů. Na silnici jsem v 16 hodin a jdu na nejbližší autobusovou zastávku, pěšky už ani krok.

Večer v kempu rozdělávám oheň, peču si steaky a povídám si s Japoncem Harutou, který zde už 3 týdny boulderuje a doma vyrábí bouldermatky. Pak jdu k pokladně, kde jsou slacklineři co právě přišli z Lost Arrow, dávám si s nimi pivko a potkávám Aleja, sympaťáka z Argentiny, který nemá s kým lézt. No uvidíme zítra.

18. 10. 2017

Ráno jsem unavený, ale předpověď počasí hlásí na pátek déšť, takže musím využít ještě dva hezké dny. U pokladny se domlouvám s Alejem na společném lezení. Než se ubytuje a nají chvilku to trvá a tak vyrážíme až ve 12 hodin.

Alejo Lopez na nástupu cesty Super Slide 5.9. Foto: HOTROCK.cz

Vybíráme si cestu Super Slide 5.9, 5 délek na Royal Arches Area. Alejo tahat nechce, já jsem tu už dobře rozlezlý, takže mi to vyhovuje. Pro slanění je dobré mít dvě lana, na jednom lezeme a druhé statické lano bere Alejo do batohu. První tři délky jsou jednoduché a my se postupně sehráváme. Čtvrtá délka vede moc hezkou spárou a asi v polovině je potřeba přelézt vpravo do další spáry. To nejlepší je však až na konci. Poslední metry cesty vedou skrz prstovou spáru, lezení je zde úžasné. Mám to v kuse, ale Alejo si bohužel pár kroků od konce sedá. Cestu přelézáme za necelé 3 hodiny a určitě bych jí všem doporučil. Večer v kempu kecám s Alejem a domlouváme se opět na druhý den na společné lezení. K večeři si na ohni peču klobásky.

 

 

19. 10. 2017

Ráno mam nějaký pomalejší start, ale po snídani vyrážíme lézt ve třech. Přidává se k nám ještě Španěl Oier a mě nenapadá žádná blízká cesta. Jdeme tedy opět do oblasti Five Open Books a polezeme zde mou poslední nevylezenou cestu Hanging Teeth 5.8, 4 délky a bude to tu zkompletované. 

Cestou do skal potkáváme Changa, místního bezdomovce, který byl i v yosemitském filmu Vzpoura v údolí a fotíme se s ním. 

Někdo se tu fotí s Chrisem Sharmou, já s Changem. Foto: HOTROCK.cz

Naše cesta Hanging Teeth se asi často nelezene, protože je špinavá a není ani moc hezká. Ve druhé délce je úzký komín a nad komínem je traverz ve kterém zakládám dva cameloty vel. 6. Druhý štand je za strom, který je skoro celý dutý, inu lahoda. Třetí délka je celkem pěkná, ale poslední metry vedou skrz rozlámanou skálu. Úplně z vrchu vypadává Alejovi z ruky můj friend, expreska a malá karabina. Sakra!

Jsme na vrcholu - Alejo, já a Oier v "batohu":) Foto: HOTROCK.cz

Na sestupu jdeme každý jinak rychle, Oier jde první, pak já a za námi Alejo, který se nám v lese ztrácí. Když se konečně všichni najdeme, míříme rovnou na pivo a potom máme v plánu přejet do Half Dome village a tam si dát ještě jednu dvoudélkovou hvězdičkovou cestu. Ale k tomu se už nedostaneme. Dáváme si piva dvě a potom jdeme přes knihovnu na internet a pak rovnou do kempu. Alejo mi dává doláče a já mu dávám ten spadlý materiál. Večer kecáme se Španělákama a já pak jdu pokecat s Čechama. 

V noci přichází silný déšť a ve vyšších polohách sněží. Sentinel rock i Half Dome jsou zasněžený.

20. 10. 2017

Ráno vůbec nepospíchám, čtu si, balím si své věci a suším stan. S Alejem jdeme na slacliny, které jsou v campu 4 erárně pověšeny. Mne to vůbec nejde, ale on dochází několikrát do třičtvrtě asi dvacetimetrové lajny.

Pak jedu busem do Half Dome village shopingovat, jdu na oběd a do sprchy. Albert mi píše zprávu, že Tioga Pass je z důvodu sněžení uzavřený a že místo v 15:00 mě vyzvednou pozdě v noci, musí objet hory. Koukám na mapu v mobilu a odepisuji mu, že budu ve 20 hodin na svém situ, alespoň tak to odhaduji.

Než se setmí jdu naposledy na dřevo a dělám oheň. Poslední hodinu v kempu pak trávím s Čechy. Aleš s Berťou mě u nich vyzvedávají jen pět minut po osmé. :) Loučíme se a jdeme pro moje věci, ještě hledám Aleja, abych se rozloučil, ale v jeho situ ho nevidím.

U auta čeká Pepa, vše naložíme a pak si dáváme piva a vypravíme si navzájem zážitky. Kluci lezli dva dny v Pine Creek Canyonu a dva dny v Owen Creek Canyonu. Prý tam bylo skvělé lezení, dobře zajištěné sportovky a žádná zima v kaňonu. Každý večer byli naložení v termálních pramenech. Lezli cesty od 5.10a do 5.11d. Někdy v půl jedenácté zastavujeme u krajnice a jdeme spát na nedaleký kopeček.

 

21. 10. 2017

Poslední spaní pod širákem. Zabalit a hurá na letiště. Foto: HOTROCK.cz

Poslední fotka z našeho lezeckého zájezdu.

Cestou na letiště do Frisca. Foto: HOTROCK.cz

Oficiální video z tohoto zájezdu:

 

 

Líbí se ti tento článek?

Napiš nám na info@hotrock.cz.

Související příspěvky

• Lezecký zájezd po západě USA 2017 - 1.část

• Jordánsko - pískařský ráj Wadi Rum

• Lezecký zájezd do Sperlongy - Itálie