Včera jsme opustili Královskou silnici (viz předchozí blog Jordánsko - silnice králů), projeli jsme město Aqaba a vyspali se na pobřeží Rudého moře.

Ráno 22. 12. balíme stan, snídáme a pozorujeme lidi na pláži. Další naše aktivita je jasná, vzduch má teplotu 22 °C a moře 24 °C, takže se jdeme koupat. V blízkém diving centru si za 5 JD půjčujeme masku, šnorchl a ploutve. A za dalších 5 neoprén. Vhodná místa na šnorchování jsou jen pár metrů od břehu téměř kdekoliv. Šup do vody.

Potápěčské duo jde do akce. Foto: HOTROCK.cz

 

První návštěva podmořské krajiny je naprosto úžasná. Uplaveme jen pár metrů a jsme u začátku korálového útesu. Na barevných korálech vidíme sasanky, velké ježky a samozřejmě spoustu nejrůznějších ryb. Ve vodě se kocháme nějakých 45 minut.

K obědu si dáváme pečenou rybu, kalamáry a krevety. Moc dobrý oběd, ale nebyl vůbec levný, inu když chce někdo rybu, musí si připlatit i v Jordánsku.

 

 

Odpoledne jdu do moře už jen já. Druhý "ponor" je opět skvělý, proplouvám hejnem barevných ryb, vidím spoustu Nemo rybiček a plavu vedle, dle mého názoru, docela velké chobotnice.

Fotka je půjčená, ale vypadá to tam takto. Foto: https://aboveandbelow.info/services/diving-in-aqaba/

 

Mrzí mě, že s sebou nemam foťák. A to že mi doma na stole leží dva vodotěsné olympusy, mě štve ještě víc. Trochu smutné poučení pro příště.

V podvečer jedeme nakupovat potraviny a vodu do centra Aqaby a pak už vyrážíme do hor. Místo na spaní si vybíráme velkolepé.

Z jedné strany skály, z druhé širá poušť. Foto: HOTROCK.cz

 

23. 12. dopoledne nás zastavuje ochranka na bráně u visitor centra do Wadi Rum a ptají se nás, kde budeme ubytování. Ale to my ještě vůbec netušíme. Chvilku improvizujeme a hledáme telefonní číslo na místního beduína, které nám dali ústečtí lezci. Ochranka na bráně na to číslo volá a potom nás pouští dál.

Ujedeme přibližně pět set metrů, zastavujeme u krajnice a taky voláme beduínovi, že jsme u něj za patnáct minut a že u něj budeme pár dní bydlet.

Konečně vjíždíme do bájného území Lawrencovo Sedmi sloupů moudrosti, impozantního Wadi Rum. Krajiny, jenž byla osídlena už od pravěku. Jsme v místě, kde mnoho lidských kultur zanechalo na zdejších skalních stěnách své stopy. 

Zaparkovali jsme a jdeme hledat Sedm sloupů moudrosti pana T. E. Lawrence. Foto: HOTROCK.cz

 

První kontakt se Salimem, místním čtyřicetiletým beduínem, který má jedenáct děti, je velice přátelský. U plotu stojí osel, za brankou, kterou právě procházíme, jsou chlívky s kozami a slepicemi a také je tu velký stan. My se ubytováváme v nízkém baráčku.

Stan na dvorku. Foto: HOTROCK.cz

 

Sedíme na matracích a dáváme si čaj. Asi po hodině povídání nám Salim ukazuje, kudy se jde ke skalám, půjčuje nám průvodce a doporučuje cestu Inferno na Jebel Rum.

O chvilku později už šlapeme kolem rozvalin 2000 let starého nabatejského chrámu a dál vzhůru do kopce. Stále se nemůžu zorientovat v průvodci, ale skálu s výraznou trhlinou vidíme jasně. Až těsně pod stěnou si všimnu, že v knize jsou vytrhané dva listy právě s naší cestou. 

 

Inferno je spára uprostřed, ubíhající mírně doprava. Foto: HOTROCK.cz

 

Začínám lézt první metry cesty Inferno 6b, pískovec je tvrdý a chyty lahodně ergonomické. První i druhý štand dělám na friendech, až později si všimnu, že více vlevo od spáry byl krásný řetěz. 

Štand děláme na friendech. Foto: HOTROCK.cz

 

Místo, které je za 6b mi připadá snadné, dá se lézt vlevo i vpravo a lezcova délka zde asi hraje roli. ;)

Následuje pohodlný štand na velkém balkónu a poslední krásná délka za 6a. Na tři slanění jsme zpět na zemi. Cesta Inferno má v průvodci tři hvězdičky s čímž jednoznačně souhlasíme.

Pohled na vesnici Rum. Foto: HOTROCK.cz

 

U Salima máme velkou a dobrou večeři, kterou nám připravila jeho nejstarší dcera Rahma. Bára si pak kreslí a hraje v nejmladšími dětmi, já čajuji se Salimem.

Večeře pro horolezce je tu. Foto: HOTROCK.cz

 

Dnes jsou Vánoce! Jenže my jsme ospalí jako koťata. Celou noc nám jen pár metrů od lůžek kokrhal kohout. V hlavě jsem vymýšlel stovky způsobů, jak ho zabiju, nebo alespoň celý den budu rušit, aby se nevyspal a další noc držel zobák a spal. Ale dnes jsou Vánoce, takže ráno jen Salimovi řekneme, že má kohouta prevíta a jdeme si kolem dokola projet vesnici Wadi Rum.

 

 

Po obědě nastupujeme do jedno hvězdičkové cesty Mad frogs and Englishman za 6a. První dvě délky jsou krátké a druhý štand máme za velký skalní hrot v komíně. Třetí délka je sokolík v koutě a toto místo a stěnka nad ním jsou klíčové. Štanduji hned nad sokolíkem ve velkých hodinách, ale místo je to hodně nepohodlné a asi jsme měl lézt raději výše. 

Konec druhé délky cesty Mad frogs and Englishma. Foto: HOTROCK.cz

 

Nejnepohodlnější štand široko daleko. Foto: HOTROCK.cz

 

Následující úsek je dobrodružná stěnka v průvodci popsaná jako "delicate and exposed finish". Dolézáme na předposlední štand Inferna a potom lezeme poslední délku, kterou  mají obě cesty společnou. Slaňujeme za tmy a bez čelovek (ty jsme měli s sebou včera a dnes jsme je už nebrali).

Domů jdeme už za tmy. Foto: HOTROCK.cz

 

Když přijdeme domů, čeká na nás překvapení. Celá rodina se na nás směje. Když nám dávají opravdu výbornou večeři, říkají nám, že dnes už se vyspíme dobře. Ke štědrovečerní večeři máme výtečného kohouta s rýží a chutnou omáčkou. Tento slavnostní večer zakončujeme společným tancem Macarena, jako hold hrdinsky padlému kurovi.

Štědrovečerní večeře aneb kam se poděl kohout. Foto: HOTROCK.cz

 

Do růžova vyspalí si 25. 12. k snídani dáváme corn flakes s mlékem, balíme si saky paky včetně čelovek a jdeme opět k hoře Jabel Rum na šestidélkovou cestu Flight of Fancy za 6b.

První délka je trochu do kopce. Foto: HOTROCK.cz

 

První krátká délka je stejná jako ta ze včerejška, druhá délka vede komínem a je to moc hezké lezení, další délka vedoucí trochu doprava je taková položená žábovací spára a pak následuje hezký štand s jedním borhákem.

Systematický pořádek na druhém štandu. Foto: HOTROCK.cz

 

Klíčová délka cesty Flight of Fancy. Foto: HOTROCK.cz

 

Klíčová délka jsou postupně dva sokolíci v hladkém koutě. No vlastně už jen se zvednout ze štandu dá zabrat. Je to ale moc krásné lezení, i když jsem dost nervózní, abych si to nepokazil. :) Vršek cesty už není těžký a na štandu je zas jeden borhák. Bez problémů slaňujeme stejnou cestou dolů k nástupu.

Na zítra máme v plánu cestu The Beauty, která vede na horu Jebel um Ejil. Z průvodce jsme vyčetli, že přístup je z druhé strany hory, než je vesnice Rum a proto se ještě jedeme podívat do pouště, zda zvládneme cestu naším autem. 

Po písku ujedeme asi kilometr. Kolem sebe vidíme jít jen velbloudí karavanu a projíždět silné jeepy s pohonem 4x4. Trochu znejistíme a raději zastavíme. Za 2 minuty u nás zastaví mladík a s větou "Welcome to Jordan" se na nás směje. Chvilku se s ním bavíme a už sedíme v jeho autě a jedeme po dunách na druhou stranu hory. V tomto údolí vidíme cool kempy pro bohatší turisty a začátek kaňonu, kudy vede přístupová cesta do skal.

Cesta pořádným jeepem začíná. Foto: HOTROCK.cz

 

Když se vrátíme k našemu autu, stále nevíme, zda tam zítra našim autem dojedeme. Ptám se na to Faraje (čti Farače) a on navrhuje, že se zkusíme projet naším autem a uvidíme. Bára zůstává v jeho jeepu, já si sedám na místo spolujezdce a Faraj si sedá za volant. Na automatické převodovce dává dvojku a vyráží skrz písek vpřed. 

Když jedem po těch dunách osmdesatkou, všimnu si, že nejsme ani jeden připoutaný. Drajvr se mě ptá, zda mam rád rallye, souhlasně zabručím a přikývnu. Rychlost auta zvýší na stovku a občasné velké kameny míjíme jen o metr. Díky bohu za pojistku auta. Teď už se nepřipoutám, neztratím přeci svou tvář, ale už by mohl zastavit nebo alespoň zpomalit. 

Po pár kilometrech jsme opět zpět u Báry. Přátelsky se loučíme, peníze za show žádné nechce a tak mu alespoň vnucujeme dvě jablečná pitíčka. Teď už víme, že to zítra naším autem rozhodně zvládneme.

Do you like Rallye? Foto: HOTROCK.cz

 

Večer přijeli čtyři Češi, kteří se také ubytovávají u Salima. Chvilku společně kecáme a pak si jdeme hrát s dětmi. Salim nám říká, že stezka k cestě The Beauty vede i rovnou z vesnice a že nám ji zítra ukáže.

 

Chceš jet na podobný zájezd v tomto roce?

Napiš nám info@hotrock.cz.

 

26. 12. jsme opět nevyspalí, otlačení a napuchlí. Dva z našich krajanů jsou nemocní, jeden celou noc kašlal a druhý smrkal. A z druhé dvojky minimálně jeden hlasitě chápal. No vyslovené labůžo na jednu malou místnost. Opět se nám v hlavách tak nějak samovolně rodily nejrůznější nápady a drsné scénáře. Ale ne, dnes večer si u Salima raději večeři neobjednáme.

Je osm, my jsme kompletně zabalení a čekáme, až se pan domácí probudí. V půl devátý ho pro jistotu necháváme opatrně vzbudit a ptáme se, kudy že vede ta stezka skalami. Salim otevře branku, udělá jen dva kroky a prstem ukáže stinné místo na skále. Tudy vede populární lezecká cesta The Beauty.

Vidíš tamhle nahoře ten stín ... to je Beauty. Foto: HOTROCK.cz

 

Jdeme vzhůru do kopce, navigujeme se skalními mužíky a aplikací mapy.cz a kocháme se úžasnou scenérií. Horské průrvy, jedinečné tvary a divotvorné skalní barvy a reliéfy nám připadají jako z filmu. Báře z filmu Hvězdné války a mě spíš jako z Černočerné tmy.

Navigujeme se skalními mužíky a aplikací mapy.cz. Foto: HOTROCK.cz

 

Měsíční krajina jak vystřižená z filmu. Foto: HOTROCK.cz

 

Jdeme skoro hodinu a třičtvrtě a jen samotný přístup by mohl být pro někoho skvělým výletem. Cesta The Beauty 6a má pět délek a tři hvězdičky. První délka jsou opět dva sokolíci za sebou. Lezu je a jsem nastaven na klíčové místo za šestý stupeň. 

Vymazlený sokolík první délky. Foto: HOTROCK.cz

 

Ale když pak tahám druhou délku, připadá mi těžší. Korekcí v průvodci zjišťuji, že jsem zaměnil klíčové místo. Za 6a je až ta druhá délka.

 

 

Báře to jde taky pěkně od ruky. Foto: HOTROCK.cz

 

Všude jsou kvalitní štandy a tak rychle lezeme i třetí délku. Pak pár metrů slaňujeme do komína, kterým cesta vede dál. Čtvrtá délka není těžká, ale je hodně dlouhá. 

Čtvrtá délka není těžká, ale je hodně dlouhá. Foto: HOTROCK.cz

 

 

Když jistím Báru na tento štand, koukám vzhůru na poslední délku a vůbec nevím, jak jí polezu. Je to sokolíková širočina, do které mám pouze jeden (ten největší) friend. 

Tak už pomalu vzlínám vzhůru a postupně posouvám jediné jištění vždy o kousek výše. Někde uprostřed vidím vlevo ve stěně díru. Chvilku mi trvá se ze sokolíka vyklonit a dosáhnout a vložit do té díry střední velikost frienda. Když se mi to podaří, jsem happy a už cítím vrchol. 

Ve vrchní části širočiny se už dá zajistit dobře. Foto: HOTROCK.cz

 

Jsem tu! Na štandu rychle buduju slanění a pak jedeme postupně oba dolů. Pěší cestu zpět do vesnice zvládáme za hodinu a téměř až dole u prvních domků nás zastihuje tma.

Jsem tu! Foto: HOTROCK.cz

 

Loučíme se s paní domu a dětmi, Rahma a další holky dávají Báře šaty a ta jim zas dává nějakou svou módu. Salima potkáváme na kraji vesnice, děkujeme mu za fajn ubytko a dáváme mu na rozloučenou nůž a čelovku.

Kala a Bára. Foto: HOTROCK.cz

 

Teď už sjíždíme z hor opět dolů k Rudému moři a v našich myslích rekapitulujeme zážitky. Wadi Rum je lezecká oblast spíše pro vyznavače tradičního lezení a není to nic pro odpůrce magnezia a zakládaní železných pomůcek. Ne, nechci rozvířit debatu, to byl jen vtip. 

Prostě to tu je boží, i když to všude smrdí po kozách. Podobně jako v nevadském Red Rocks kůže na prstech nemizí, zato nehty se obrušují do pořádné bolesti. No jo, jenže let sem do této měsíční krajiny trvá jen necelé čtyři hodiny. Když k tomu ještě zmíním Báru, která dobře jistí, rychle leze a všechny cesty se povedly on sight, byl to tu pro nás opravdový Ráj. 

Ahoj a zas někdy příště! Foto: HOTROCK.cz

 

Poslední část našeho vyprávění z této cesty si můžete přečíst zde Jordánsko - Mrtvé moře a sever země.

Přejeme vám krásné Vánoce a cestovatelský rok 2020.

David & Bára

 

Související produkty

Kurz skalního lezení

Slaňování

Kurz záchrany na via ferratě

Související příspěvky

• Jordánsko - silnice králů

• Jordánsko - Mrtvé moře a sever země