Po tom, co jsme opustili Královskou silnici (viz blog Jordánsko - silnice králů) a strávili perfektní Vánoce v beduínské rodině (blog Jordánsko - pískařský ráj Wadi Rum) pokračujeme poslední částí naší cesty po Blízkém východě. V plánu je projet po silnici kolem Mrtvé moře a navštívit úrodný sever země.

 

Po probuzení 27. 12. se nasnídáme, balíme kempingové vybavení a hurááá skok a koupání v Rudém moři. Ranní plavání mezi rybami člověka dokonale probudí. Vítr je sice studený, ale voda příjemně teplá.

 

Balíme kempingové vybavení a jde se koupat do Rudého moře. Foto: HOTROCK.cz

 

 

Koupání po ránu je nejlepší. Foto: HOTROCK.cz

 

Jako první jdeme navštívit mešitu Šarífa al-Husajna bin Aliho, která se nachází v centru Akaby a zvenku vypadá velmi pěkně, extrémně čistě a monumentálně. Bára fasuje dlouhé oblečení a jde se podívat dovnitř. Já si sedám před vchodem na chodník, za prvé šetřím síly na další poznávání města a za druhé na TripAdvisoru stejně psali, že je mešita hezčí z venku než uvnitř.

Naproti tomu na Akabskou pevnost se těším moc. Když jsme u ní, hlavou mi proběhne něco jako, že jsem jí čekal vyšší, větší, nedobytnější. Chvilku se zde zdržíme, prošmějdíme nádvoří i hradby a pak míříme zpět do centra, ale už po pláži.

 

Pevnost v Akabě. Foto: HOTROCK.cz

 

Zde je rušno a je na co koukat. Všude se to hemží lidmi, někteří posedávají a povídají si, jiní se koupou v šatech, další se projíždí na lodích s proskleným dnem. Glass boat je zblízka pěkná potápka s průzorem do podmořského světa o velikosti mexického dolaru. 

 

Lodě s proskleným dnem jsou velký turistický hit. Foto: HOTROCK.cz

 

Pohled zblízka: tam uprostřed to malé hranaté, tak to je to prosklené dno. Foto: HOTROCK.cz

 

Z pláže jdeme do centra, kde si necháváme jedním kolemjdoucím doporučit rybí restauraci. Každý si dáváme trochu jinou specialitku, ale obě jsou docela malé porce s nepřiměřenou cenou. Když se zamyslím, tak jsem snad ještě nikdy na světě nejedl levné rybí speciality. Třeba jednou. :)

 

Rybí speciality. Foto: HOTROCK.cz

 

 

Po obědě máme naplánovanou zastávku u rozvalin Ajla. Jenže pozůstatky starověkého přístavu, jehož historie sahá až do 7. století, jsou opravdu jen nepatrné a proto rychle doplňujeme program o návštěvu McDonald's a kupujeme si shake.

 

Rozvaliny Ajla - pozůstatky starověkého přístavu. Foto: HOTROCK.cz

 

Po třetí hodině odpolední nasedáme do auta a definitivně vyrážíme pryč z turisticky významného města Akaby. Nový směr držíme na sever, po silnici číslo 65, po silnici kolem Mrtvého moře.

 

Nový směr po silnici kolem Mrtvého moře. Foto: HOTROCK.cz

 

Protože téměř kopírujeme hranici s Izraelem jsou pravidelně podél cesty rozmístěné vojenské hlídky. Možná i proto nám docela trvá najít místo na spaní. 

Nakonec najdeme asi 30 metrové opuštěné údolíčko v kamenných muldách za takovým zapomenutým, zaparkovaným bagrem. V okruhu X kilometrů není ani živáčka, nebo alespoň nevidíme žádné světlo. Jenže když postavíme stan a začneme se ukládat na spaní přijede k nám do našeho obydleného údolíčka cizí auto. Chvilku stojí jen kousek od nás se zapnutým motorem, my se krčíme ve stanu, obě strany vyčkávají, no a pak auto zase odjede. 

 

Náš wild camp - ráno jsme zjistili, že ty muldy byla velká skládka. Foto: HOTROCK.cz

 

Ráno 28. 12. je naší první zastávkou Lotova jeskyně. Ano opět biblické místo, kam se Abrahamův synovec Lot uchýlil i se svými dcerami po zničení Sodomy a Gomory. Do jeskyně se žádný vstup neplatí a ani to moc jeskyně není, spíš taková díra. I když první známky osídlení této oblasti sahají až do rané doby bronzové, zhruba 3200 let před naším letopočtem.

Přesně padesát kilometrů severně od jeskyně je Wadi Mujib. Na který se těšíme. Je to kaňon, kterému se také přezdívá „jordánský Grand Canyon“. Táhne se od břehů Mrtvého moře vzhůru nějakých 30 kilometrů až k silnici Králů blízko města Dhiban. Kudy jsme před pár dny projížděli. Kaňon se vlastně táhne stále dál a dál až na celkových 70 kilometrů. Některé úseky kaňonu můžete navštívit individuálně, ale ty zajímavější, kde se plave a skáče z vodopádů při canyoningu jdou navštívit jen s průvodcem. Bohužel je Wadi Mujib v zimním období zavřený. To jsme zjistili až teď, když stojíme u brány informačního centra.

Nevadí, plynule přecházíme na další plán a to je slavné koupání v Mrtvém moři. Předem jsme si uschovali a sladkou vodou napustili pet lahve, přibližně 20 litrů. Projíždíme po silnici, která těsně kopíruje pobřeží, až se nám otevře hezká pláž. Parkujeme, bereme si ručníky a hurá koupačka. 

 

Koupání v Mrtvém moři, paráda!. Foto: HOTROCK.cz

 

Za pár minut už ležíme na hladině a naše končetiny trčí ven z “vody”. Je to legrace, když se pokoušíme převrátit třeba na břicho, vypadáme spí než plavci, jako postižený ploutvonožci. Všemožné oděrky z lezení ve Wadi Rumu pálí jak čert. Obsah soli ve vodě je 31% a na břehu všude čeká zákeřná ostrá zkamenělá sůl. Zpět na souš vylézáme opatrně a hlavně v botách. 

 

Obsah soli ve vodě Mrtvého moře je 31%. Foto: HOTROCK.cz

 

O úžasném bahně z Mrtvého moře jsme toho slyšeli dost, jenže kde ho tu najít. Neleníme a po chvilce už prstíkama dloubeme na břehu hnědé bahno. Z povzdálí na nás kouká nějaký chlap. Říkám si: “Zas další, co mi očumuje ženu!”, ale po chvilce k nám přijde, slušně se představí a řekne, že to, čím se celý nadšený mažeme není blahodárné bahno, ale obyčejné bláto. Následuje znovu skok do moře, umytí bláta, opatrné vystoupení na pevninu a hrabání prstíky fakt černého minerálního bahna.

 

Vy nás nevidíte? Jsme tady, pod tím černým bahnem. Foto: HOTROCK.cz

 

Když jsme zpátky u auta, chceme se umýt naší vodou, ale všude je spousta očí a tak popojíždíme jen několik kilometrů a zastavujeme u horkých pramenů. Správné místo se dá poznat jednoduše. Hned u silnice jsou stánky, prodavači a sprchy, ze kterých teče horká sladká voda. Zde parkujeme a jdeme trochu níž pod silnici, kde je malý vodopád. 

 

Horké prameny jsou taky velká paráda, to věděl i Herodes Veliký. Foto: HOTROCK.cz

 

V některém ze zdejších horkých pramenů se koupal i Herodes Veliký někdy v roce 4 př. n. l. A s trochou fantazie ho tu vidím v jednom takovém mozaikou vykládaném horkém bazénu. 

Od horkého vodopádu míříme dalších 20 kilometrů ke komplexu Dead Sea Panorama, jenž je muzeum a restaurace s úchvatným výhledem. Nás tedy zastavuje zavřená brána a také pokročilá hodina, která se blíží ke čtvrté odpolední. Muzeum vynecháváme a jedeme dál po silnici stále vzhůru. 

 

Výhled od komplexu Dead Sea Panorama. Foto: HOTROCK.cz

 

 

Pomalu hledáme místo na dnešní nocleh. Klikatou silnicí se zatáčkou za zatáčkou dostáváme až do místních hor. Do nadmořské výšky kolem 600 metrů. Když si uvědomíme, že ještě před chvilkou jsme se koupali dole v moři, je to pořádný skok. Mrtvé moře se totiž nachází 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položené odkryté místo na světě.

Našli jsme “opuštěnou” silničku kdesi, stavíme stan a nikdo, ale opravdu nikdo o nás neví. Dnešní noc bude plná hvězd.

 

29. 12. sjíždíme opět z kopců dolů k Mrtvému moři a pokračujeme dál na sever. Míjíme Ammánskou pláž, kde je spousta resortů s krásnými hotely a po nějakých čtyřiceti kilometrech dojíždíme do místa zvaného Betánie Zajordánská. 

 

Betánie Zajordánská a její prohlídková trasa. Foto: HOTROCK.cz

 

Předpokládá se, že právě zde byl Ježíš Kristus pokřtěn Janem Křtitelem vodou z řeky Jordán a poprvé se setkal se svými prvními pěti apoštoly. O přesném místě křtu se vedou spory, ale nejpravděpodobněji k němu došlo blízko města Jericho pár kilometrů před ústím Jordánu do Mrtvého moře. Takže zde! :)

 

Pravděpodobné místo křtu, zde byly položeny základy nové křesťanské víry. Foto: HOTROCK.cz

 

Celá lokalita je zpřístupněna za poplatek 12 JD a Jordan Pass zde neplatí. Z parkoviště rozváží turisty autobus s průvodci, kteří provádí své skupinky po prohlídkové trase.

Řeka Jordán zde tvoří státní hranici mezi Jordánskem a Izraelem, respektive Palestinou, a tak se tedy křtí na obou březích.

 

Řeka Jordán a křty na obou březích. Foto: HOTROCK.cz

 

Ještě navštěvujeme řecký ortodoxní kostel s muzeem a chvilku po poledni nasedáme do auta. Míříme dál po silnici číslo 65 a tím vlastně opouštíme silnici vedoucí kolem Mrtvého moře a míříme na úplný sever Jordánska, který je nejlidnatější částí země.

 

Cestou míjíme řadu plantáží a skleníků. Foto: HOTROCK.cz

 

Před třetí hodinou odpolední přijíždíme k muslimskému hradu z 12. století Ajloun, který byl postaven na ochranu země před nájezdy křižáků. Na parkovišti stojí autobusy a všude se to hemží turisty. Není divu, hrad je to krásný s dobře zachovalou islámskou vojenskou architekturou a skvělým výhledem na všechny strany. 

 

Muslimský hrad Ajloun ze 12. století. Foto: HOTROCK.cz

 

Je to úžasné místo k prozkoumání. Foto: HOTROCK.cz

 

Hrad Ajloun si prohlížíme asi hodinu a pak autem sjíždíme dolu do stejně jmenného městečka. Ajloun je venkovské trhové město s více než tisíciletou historii. Je jasné, že i naše první kroky míří na tržiště. Najdete tu trhy s klumpama z Číny, ale také trhy s ovocem a zeleninou. 

 

Ajloun trhové město s více než tisíciletou historii. Foto: HOTROCK.cz

 

Procházíme se městečkem, nakupujeme zeleninu a hledáme něco na zub. U jednoho stánku si dáváme moc dobrou housku s masem. Hned vedle stříhá vlasy holič. Když nás uvidí, na nic nečeká a zve nás k sobě na čaj. O nedostříhaného klienta nejeví zájem a posunky si s námi povídá. Po dvou šálcích čaje se loučíme a pokračujeme v prozkoumávání trhového městečka.  

 

Při hledání něčeho na zub, jsme úspěšní. Foto: HOTROCK.cz

 

Zastavujeme se ještě v jedné pizzerii, kde nakonec zjišťujeme, že paní co nás obsluhuje, pochází z Černé Hory. Povídáme si asi půl hodiny o životě na Balkáně, o životě v Americe, kde paní také žila a hlavně o životě zde, kde je provdaná a má dvě děti. Je šťastná a my také, máme plná břicha. 

Místo na spaní jsme si našli ještě za světla, než jsme sjeli dolů do města. Jenže když přijedeme zpět, teď za pořádné tmy, zjišťujeme, že jen pár metrů od nás svítí obydlené domy. Dál následuje minimálně hodina hledání dalšího místa na přespání. Nakonec parkujeme na úplném konci úzké cesty mezi kameny a olivovníky, kam jsme zajeli potmě bez světel. Když postavíme stan a ulehneme, už ani nevím proč, jsme se divili, že za námi přijelo auto. Pět, deset minut na nás svítilo reflektory a pak zase odjelo. Inu v Jordánsku nejste nikdy sami.

 

Ráno 30. 12. vstáváme chvilku po sedmé hodině, čeká nás předposlední den, tak nač vyspávat. 

 

Opouštíme náš kemp v olivovém háji. Foto: HOTROCK.cz

 

Jako první se jedeme podívat na místo Khirbat Mar Elyas. Až na pár poskládaných kamenů, starých olivovníků a krásného výhledu tu není nic extra k vidění. Význam lokality přibývá s historií. Toto místo je údajně rodištěm proroka Eliáše, který nezemřel, ale byl vzat přímo do nebe a je zmiňován jak ve Starém zákoně, tak i v Koránu. 

 

Pravděpodobné rodiště proroka Eliáše. Foto: HOTROCK.cz

 

Z Eliášovi domoviny pokračujeme přibližně 30 kilometru do města Jerash (čti Džaraš). Džaraš, někdy také přezdívaný “asijské Pompeje”, je nejlépe dochované antické město na celém Blízkém východě. To že se jedná o jednu z nejvýznamnějších jordánských památek, asi hned po Petře, svědčí i to, že na parkoviště, které je před vstupní branou se vejde přes 30 autobusů.

Ještě před vstupem za hradby celého komplexu si kupujeme výtečné dorty v místní cukrárně s názvem Cheesy Grill. Dnes má svátek David, tak si trochu mlsání zasloužíme. 

Starověké město Džaraš, které bylo pravděpodobně založené Alexandrem Makedonským, nás hned na začátku vítá Hadriánovo obloukem a hipodromem pro 15 000 diváků.

 

Ochutnávka dortů v pozadí se 13-ti metrovým Hadriánovým triumfálním obloukem. Foto: HOTROCK.cz

 

Poté přicházíme k samotným hradbám, Jižní bráně a hlavně k návštěvnickému centru s pokladnou, kde ovšem platí Jordan Pass.

 

Vítejte ve starověkém městě Džaraš. Foto: HOTROCK.cz

 

Když vstoupíme do Oválného fóra, které plnilo funkci tržiště a místa společenského dění, jsme poprvé udiveni, jak je to tu vlastně veliké. Fórum lemuje 56 jónských sloupů a když chvilku počkáte, máte fotku téměř bez lidí.

 

Místo společenského dění z 1. století n. l. - Oválné fórum. Foto: HOTROCK.cz

 

Hlavní třídu Cordo Maximus dlouhou 800 metrů, po které právě kráčíme, původně lemovalo 500 vznešených sloupů. Starověkou atmosférou to tu přímo srší. 

 

Hlavní třída Cordo Maximus je dlouhá 800 metrů. Foto: HOTROCK.cz

 

Cordo Maximus lemovalo 500 vznešených sloupů. Foto: HOTROCK.cz

 

Pokračujeme dál, projdeme skrz monumentální bránu Propyleje a navštívíme Artemidin chrám, zasvěcený bohyni lovu a plodnosti. Vlastně jsou to už jen jeho zříceniny, protože se v dobách pozdějších změnil na snadný lom stavebního kamene pro stavbu kostelů a ještě později sloužil jako dílna na výrobu kuchyňského nádobí. 

 

Artemidin chrám, zasvěcený bohyni lovu a plodnosti. Foto: HOTROCK.cz

 

Téměř na konci komplexu je Severní brána a Severní divadlo s kapacitou 2000 lidí, které se snad více využívalo k zasedání rady města, než k divadelním představení.

Zpět se vydáváme kolem byzantského kostela sv. Theodora z roku 496 n. l., dále pak katedrály, z níž zbylo jen pár zdí, až dojdeme k Diovo chrámu. Diův chrám, který je umístěn na kopci, je již zdaleka zřetelně vidět a snadno si lze představit, že to byla majestátní stavba i s obětním oltářem. 

 

Říkal tady někdo něco o obětním oltáři? Foto: HOTROCK.cz

 

Diův chrám, tedy to, co po něm zbylo po zemětřesení a zubech času. Foto: HOTROCK.cz

 

Poslední stavbou, kterou navštěvujeme je Jižní divadlo s kapacitou 5000 diváků, z jehož horní části je krásný výhled na celé město. Prohlídka tohoto starobylého města nám zabrala něco přes tři hodiny.

 

Jižní divadlo s kapacitou 5000 diváků. Foto: HOTROCK.cz

 

Část výhledu na historické město. Foto: HOTROCK.cz

 

Odpoledne se přemisťujeme do hlavního města Ammanu, konkrétně k citadele Jabel al-Qala´a.  Rozvaliny pevnosti pocházejí až z doby bronzové a postupným přestavováním má dnešní citadela hradby v délce 1700 metrů. Najdete tu další zajímavé stavby jako Umajjovský palác, audienční síň nebo Heraklův chrám, resp. to co z něho zbylo. 

 

Umajjovský palác v Ammanské citadele. Foto: HOTROCK.cz

 

Heraklův chrám z doby Marka Aurelia. Foto: HOTROCK.cz

 

Je půl páté a z vrcholu kopce, kde citadela leží, se kocháme pohledem na západ slunce a postupně se rozsvětlující město. 

 

Náš poslední západ slunce v Jordánsku. Foto: HOTROCK.cz

 

Dnes večer si vyrazíme z kopýtka a dopřejeme si spaní v opravdových postelích. Uáááá! 

Ubytování najdeme hravě na internetu a cestu k němu jen o malinko složitěji. Když přijdeme na pokoj, jsme ohromeni. Čekali jsme pravý opak. Všude je mramor, čisto, společenská místnost, sezení na terase, klimatizace, k dispozici balená voda, sladkosti a v koupelně nové zabalené mýdlo v hodnotě 10 JD (ubytování pro nás oba stálo 12 JD). 

Ta cena je vážně levná, s napětím čekáme, co se v noci zase šustne. No a nemuseli jsme čekat zas až tak dlouho, někdy kolem půlnoci nás budí hlasité bouchání na vchodové dveře. Bára chce jít otevřít, ale já, co by ochránce rodu, jí to zakazuju s tvrzením, že nás určitě zabijou a rozřežou na náhradní orgány. Bušení stále trvá a my nepřestáváme diskutovat, zda jít nebo nejít otevřít. Nakonec slyšíme jak někdo venkovní dveře otvírá, pak slyšíme nějaké hlasy a pak už neslyšíme nic. Je ticho. Asi ho dostali, chudáka!

 

Poslední den 31. 12. využíváme dobrotinství našeho domácího a ráno si ještě na ulici umyjeme auto. Po zkušenostech z jiných států nechceme riskovat pokutu, až naší špindíru odevzdáme. 

 

Deset rad týkajících se mytí auta v Jordánsku. Foto: HOTROCK.cz

 

Další dnešní mise je nákup dárků z cesty našim blízkým. Mimo sole, která je nad zlato a minerálního bahna ještě kupujeme stejná mýdla, jako jsme viděli včera v tom ubytování. 

Poslední památkou, kterou v této zemi navštívíme, je jeskyně sedmi spáčů. Legenda praví, že sedm křesťanů na útěku vlezlo do jeskyně a prospali v ní 309 let.

 

Pojďte navštívit jeskyni sedmi spáčů. Foto: HOTROCK.cz

 

Existuje víc lokalit, kde jsou hrobky sedmi spáčů a tato je jednou z nich. Foto: HOTROCK.cz

 

Když ve tři odpoledne vracíme auto na letišti Queen Alia International Airport, které leží 30 kilometrů jižně od Ammanu, máme na tachometru najeto přesně 1400 km.

A aby těch krásných vzpomínek na kouzelnou zemi Jordánsko nebylo málo, v odbavovací hale na letišti nás ještě překvapí zpěv a tanec vojáků.

 

Na rozloučenou nám zpívají a tančí vojáci. Foto: HOTROCK.cz

 

Nasedáme do letadla, letušky kontrolují zda jsme připoutaní a pilot nastavuje kurz směrem Praha. Loučíme se s touto biblickou zemí a zároveň děkujeme, že jsme mohli být na chvíli její součástí.

الى اللقاء – ilá al-liká 

David & Bára

P.S.: Pokud jste měli pocit, že jsme během této cesty nějak často sháněli jídlo, tak to tu ještě vysvětlíme. Bára je už tři měsíce těhotná. Takže hurá domu a rodit miminko. Bude to kluk nebo holka? ;)

 

Hlavně mít s sebou stále igelitky plné jídla. Foto: HOTROCK.cz

 

Krásný nový rok 2020!

 

Krásný nový rok! Foto: HOTROCK.cz

 

Související produkty

Kurz skalního lezení

SURVIVAL - Kurz přežití v přírodě

SURVIVAL - Kurz přežití pro ženy

Kurz lezení na pískovcích

Související příspěvky

• Jordánsko - silnice králů

• Jordánsko - pískařský ráj Wadi Rum