Na mateřské na Mont Blanc
Publikováno:
13-10-2017 10:44:00
Kategorie:
Cestování
Text: Jana Troupová
Tento článek vyšel v roce 2013 také v MF Dnes - pondělní příloze ONA dnes.
Po roce a půl strávené výchovou našeho hyperaktivního syna mi přítel nabídl, ať si vezmu týden volna a strávím ho, jak chci. Ve skrytu duše asi doufal v relaxační wellness. Když jsem mu ještě téhož dne oznámila, že jedu na Mont Blanc, byl lehce zaskočen. Můj relaxační týden nesl název: Ledovcový kurz v Chamonix–Mont Blanc.
Nádherný i děsivý masív Mont Blancu.
"Skoč! Po hlavě! Zády ke svahu," křičí na mě. Rozbíhám se po ledovci, v ruce cepín, na nohou mačky, na hlavě helmu a pod ní, čepici s neumytými vlasy, zmatek. Vrhám se střemhlav ze srázu, který po nějakých třiceti metrech končí skálou. Všemožně se snažím dostat na břicho a zaseknout cepín do ledovce. Místo kýženého zastavení pádu ztrácím sluneční brýle. Nohy dávám nahoru, aby mi mačky nedostaly tělo do nebezpečných kotrmelců. Nakonec se manévry daří a po chvíli bezpečně "stojím".
Trénování ledovcové techniky.
Zatím je vše jen nanečisto, trénujeme zachycení cepínem při pádu ze svahu. Ale jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To bojiště se tyčí přímo nad námi a jmenuje se Mont Blanc – se svými 4 810 metry je to nejvyšší hora Alp. Je něco po osmé večerní, přespáváme ve stanech na ledovci Col du Midi. O spaní ale není moc co mluvit, budíček je nařízen na jednu ráno, kdy to všechno začne.
Spaní ve stanech na ledovci Col du Midi.
Hrozivý pád a hrozba sesuvů
Několik pětitisícových ledovcových krásek mám už úspěšně za sebou. Ale ledovcový kurz je premiéra. Co mě čeká? Navazování, jištění, slaňování. Základní chůze v mačkách, postup po ledu i skále. Správné držení cepínu, navázání na lano a bezpečná chůze po ledovci. Nácvik zachycení pádu do ledovcové trhliny a následná záchrana. Má se ze mne stát zkušený ledovcový horal. To vše hlásil leták zaslaný v příloze z agentury www.HOTROCK.cz. Z autora strohých e-mailů se vyklubal sympatický instruktor David, šprýmař, pohodář, občas blázen a hlavně "celkemnicneřešitel". Když jde ale do tuhého, je to naprostý profesionál.
A do tuhého šlo už při aklimatizačním výstupu na Pointe Isabelle (3 761 m n. m). Jedna skupina se po výstupu skalní částí otočila, při cestě zpět však viděli hrozivý pád francouzské dvojice, která se asi po třicetimetrovém sešupu po ledovci zachytila těsně nad čtyřistametrovou propastí. Naše skupina úspěšně vylezla na vrchol s krásným výhledem na severní stěnu Grandes Jorasses a Mont Blanc, ale na zpáteční cestě nás hrozba sesuvu séraků (nestabilní ledovcové bloky na příčných trhlinách na povrchu ledovce) hnala doslova jako o život. To by stačilo, říkala jsem si se vzpomínkou na mého dokonalého a nikdy nezlobícího syna.
Výhledy na severní stěnu Grandes Jorasses.
S čekáním na lepší počasí v Chamonix však má jistota nelézt a touha vylézt nabraly opačných poměrů. A tak teď ležím v expedičním spacáku na ledovci a snažím se alespoň na několik hodin usnout. Vím, že se mi to nepodaří, ale na dny, týdny a v případě našeho dítěte i měsíce s minimem spánku jsem už dávno aklimatizovaná. Během následujících hodin poznám i další kvalitu přípravy na mateřské dovolené. Vše začalo porodem, takže vzhůru na to.
Prudký výstup, táhlý sestup a znovu ostrý výstup...
Otevíráme oči, čelovky, spacáky, zmrzlé boty, stan a mačky. Poté karabiny, do nichž zacvakáváme lano, na kterém se budeme vzájemně jistit. Někdo otevírá ústa na horký čaj, pokud si ho ze sněhu na ledovci stihl uvařit. Po druhé hodině ranní pak všichni shodně otvíráme nosní štěrbiny a ústa k pravidelnému nádechu a výdechu a také užaslé oči z nádherných nočních výhledů. Obloha je jasná, tisíce hvězd doplňuje bílý ledovec, který končí hluboko pod námi. Ještě hlouběji pak svítí francouzské Chamonix-Mont-Blanc a další údolní městečka.
Po čtyřech hodinách pochodu konečně svítá.
My však pomalu otevíráme cestu dalšímu a dalšímu výškovému metru. Jde to těžce, napadlo hodně čerstvého sněhu. Již v první fázi nastává komplikace v podobě trhliny, všichni ji však zvládáme. Následuje hledání cesty, visuté séraky stojí proti nám jako ledovcové paneláky. Prudkým výstupem obcházíme další, za kterým však následuje výstup ještě prudší. To ještě jako prvorodička Mont Blanku netuším, jaký bude závěr. Po úspěšném zvládnutí první části v podobě hrany Mont Blanc du Tacul pokračujeme v mírném táhlém sestupu. Ten navazuje na pozvolný a poté ostrý nástup k dalšímu cíli první fáze výstupní – horou Mont Maudit. Další ledovcová trhlina, za kterou se strmě tyčí asi padesátimetrová ledovcová stěna, kterou musíme zdolat. Zásek předními hroty mačky, poté seknutí cepínem, posun, zásek mačkou druhé nohy, opět cepín a znovu a znovu... Netuším, jak jsem zvládla poslední metry stěny, ale překulením na druhou stranu hřebenu následuje odpočinek v podobě "pouhého" traverzu po šikmém ledovci, kde by pád mohl znamenat ledacos.
Ahóóój! Ten Mont Blanc určitě vylezeme.
V sedýlku mezi Mont Maudit a Mont Blanc odpočíváme celých pět minut :-) Neskutečně dlouhou první dobu výstupní tak zakončujeme rychlým schroupáním zmrzlé müsli tyčinky a několika hlty vody.
Před námi je nejtěžší výšvih na Mont Maudit.
Přestřižená pupeční šňůra
Teď nás čeká finální výstup – ještě asi 400 výškových metrů serpentinového stoupání. Vydáváme ze sebe poslední zbytky energie a jdeme na to. Začíná mi být nějak špatně, ale jak tak pozoruji své spolubojovníky, nejsou na tom o nic lépe, ba naopak. Asi po hodině a půl však všichni šťastně a bezpečně stojíme a sípeme na vrcholu. Mont Blanc porozen, tedy pokořen.
Všichni jsme na vrcholu Mont Blancu, ve výšce 4 810 m.
Zahlcují mne opojné pocity, obklopují nádherné pohledy. Avšak při myšlenkách na cestu zpět po příkrých sklonech, mezi narušenými séraky a trhlinami v ledovci pomyslně navždy přestřihávám pupeční šňůru mezi mnou a jakoukoli další horou s ledovcem. Vychází ze mne i pocit sebeuspokojení, že jednou to stačí.
Na sestupu zpět k našim stanům.
Dlouhý sestup, slaňování nebezpečných sklonů, opětovné přelézání trhlin, dlouhé obcházení séraků. Jako nová pokořitelka této velehory jsem již vyčerpaná, ale stejně musím dál, jiné cesty není. Zdálky, respektive výšky už vidím tečky – naše stany. Poslední desítky metrů a odvazujeme se z lan, cestu po téměř rovném ledovci již zvládne každý sám. Těším se na odpočinek, ale představy relaxu neplatí. Při sestupu z Mont Blanku jsme bleskurychle sbalili stany a veškeré věci a opětovně vystoupali v rekordním čase na Aiguille du Midi 3 842 m, abychom stihli poslední kabinkovou lanovku do Chamonix.
Prohlédněte si panorama z vrcholu Aiguille du Midi 3 842 m.
Potřebujete pojištění i štěstí
Pokud se rozhodnete zdolat vrchol velehory, doporučuji pojištění Alpenverein, to byla i moje jednoznačná volba. Nikdo nic neřeší, v případě nejhoršího máte k dispozici i vrtulník. Nakonec ale na vás zranění může čekat i v bezpečí vašeho domova. Druhý den ráno po příjezdu mě moje robátko svou nejroztomilejší ručičkou s nejmenšími prstíky něžně třísklo do nosu tak, že mi mé těžce nabyté vysokohorské červené krvinky utopily hned dva čtyřvrstvé kapesníky.
Iba trénink robí majstrov :-)
I když Mont Blanc není nejnáročnější, přeci jen tu ročně zemře sto turistů, další desítky se zraní. Naší skupiny se drželo štěstí. To bohužel postrádaly dvě Italky, které se na Mont Blanc vydaly krátce po nás. V severní stěně Mont Blanc du Tacul se ve čtyři hodiny ráno zřítil sérak a ten uvolnil obrovskou lavinu, která zasáhla přímo jejich výstupovou trasu. V těch samých místech jsme se v podobný čas nacházeli i my jen tři dny předtím!
Ještě větší nehoda se stala v srpnu před pěti lety, kdy zřícení části séraku uvolnilo obrovskou sněhovou lavinu přes celou stěnu Mont Blanc du Tacul, ve které se nacházelo přibližně 45 lidí. Na den přesně před rokem zase lavina na Mont Mauditu pohřbila devět horolezců.
„Šla bys do toho znova?“ ptají se mí kamarádi. Někteří mají na mysli nejvyšší horu Evropy, jiní potomka. Asi ano… prohlížím si fotografie z výstupu na Mont Blanc i svého již zase hyperaktivně zlobícího syna… Určitě ano!
Další fotografie z této akce naleznete v naší HOTROCK GALERII: Ledovcový kurz v Chamonix - Mont Blanc foto 2013.
Jana Troupová, autorka tohoto článku, také napsala dvě knihy Ajťákem v pralese a ženou indiána a Mezi dvěma kontinenty, doporučujeme přečíst :-)
Související produkty
Horolezecká škola
HOROLEZECKÝ HOTROCK KEMP
Kurz skalního lezení
Kurz záchrany na via ferratě
