Výstup na čtyřtisícovku Gran Paradiso
Publikováno:
24-01-2020 16:00:00
Kategorie:
Cestování
V rámci aklimatizace před výstupem na nejvyšší horu Evropy Mont Blank vyrážíme nejprve na jinou, podobně krásnou, čtyřtisícovku Gran Paradiso 4 061 m ležící v italském stejnojmenném národním parku.
Výchozím bodem nám i mnoha dalším je kemp v osadě Pont. Dopoledne ještě nacvičujeme slaňování a další lanové techniky, které by se nám druhý den při samotném výstupu mohly hodit. Plán na odpoledne zní jasně – v 17:00 se sejdeme na chatě Rifugio Vittorio Emanuele II.
Chata Rifugio Vittorio Emanuele II. Foto: HOTROCK.cz
Mne a Vikině plánovaný odchod po 12. hodině lehce nevyšel, a tak ve tři hodiny konečně opouštíme s plnými žaludky a zabalenými baťůžky parkoviště. Nasazujeme s Viki poměrně svižné tempo a máme radost, když docházíme další členy naší výpravy. Teď už víme, že pokud přijdeme na sraz pozdě, nebudeme minimálně samy. Převýšení 800 metrů nakonec každý zvládá vlastním tempem a scházíme se na chatě, která svým vzhledem lehce připomíná letecký hangár. Žízeň nám zažene zasloužené pivo.
Zasloužená odměna - pivko! Foto: HOTROCK.cz
Zbytek odpoledne využíváme k poslednímu ověření toho, že každý z nás zvládne bezpečně slanit a pak se už všichni těšíme na večeři. Tříchodové menu naše žaludky více než uspokojuje!
Nácvik bezpečného slaňování. Foto: HOTROCK.cz
Začíná se stmívat a my se pomalu připravujeme na následující výstupový den; rozebíráme plán výstupu, přerovnáváme si materiál a pak už natěšení odcházíme do hajan. Osobně se ještě chvilku zdržuji venku, protože takhle krásnou noční oblohu jsem už dlouho neviděla.
Noční výstup na Gran Paradiso. Foto: HOTROCK.cz
V nemilosrdných 3:45 se ze všech stran začínají ozývat budíky a později – po již ne tak uspokojující snídani – se ve dvou vlnách přidáváme do zástupu čelovek a vyrážíme vstříc našemu dnešnímu dobrodružství. Znovu se celá skupina scházíme již za světla, před náročnějším úsekem ledovce, kde je na čase se navázat, nasadit mačky a vzít do ruky cepín. Jako jeden velký had stoupáme vzhůru s pravidelnými picími, svačícími a čůracími přestávkami (protože to všechno je prostě ve vyšší nadmořské výšce potřeba častěji!) a bez větších obtíží – ač bolavá kolena i zanedbaný trénink se připomínají – se ve třech lanových družstvech přibližujeme vrcholu.
Už tam budem? :) Foto: HOTROCK.cz
Po téměř 1300 výškových metrech se konečně dostáváme k poslednímu skalnatému úseku, který nakonec díky nově osazenému jištění a kramlím zdoláváme mnohem snadněji, než dle zkušeností z minulých let očekáváme. Šťastní a spokojení se scházíme na vrcholu, jehož dosažením někteří z nás zdolali svou první čtyřtisícovku v životě! Užíváme si dech beroucí výhledy, fotíme, odpočíváme… ale bohužel už se na nás tlačí další horolezci, kteří se k vrcholové Madoně snaží dostat, a my jsme tak nuceni naší pozici opustit. Bezpečně slézáme z druhé strany ze skalnatého vrcholu a na trochu delší pauzu se pak scházíme společně celá skupina znovu na ledovci. Škoda, že si až tady uvědomuji, že sluneční brýle i opalovací krém by se mi hodily využít jinak, než jako zátěž v baťůžku. Ale hold za blbost člověk platí.
A jsme tam! Foto: HOTROCK.cz
Ahooooj z vrcholu Gran Paradiso! Zvládli jsme to! Foto: HOTROCK.cz
Cestou dolů nám konečně vychází čas taky na trochu srandy a dalšího nácviku – brzdění cepíny a zdokonalení chůze v mačkách. I když ve změklém odpoledním sněhu naše první pokusy o skoky ze svahu dolů připomínají spíše dětská odrážedla, po chvíli si vytváříme vyklouzaná koryta a padáme a brzdíme o sto šest. Pád na jednu stranu, na druhou stranu, hlavou dolů… hlavně rychle, bezpečně a účinně! A výsledek? Nová naučená důležitá dovednost, spousta srandy a několik roztrhaných nohavic.
Blbnutí na sněhu :). Foto: HOTROCK.cz
Leží se tu skvěle :). Foto: HOTROCK.cz
Sestup už poté jde jako po másle, tedy až do té doby, než se jeden z instruktorů svým neohroženým skokem vrhá ze srázu dolů a testuje tak, jak dobře se jeho lanové družstvo naučilo brzdění cepínem. Kluci s Ivčou si s tím však poradili na jedničku a ukázali, že umí zatáhnout za jeden provaz. A to doslova! Zastavujeme se tak na další metodické okénko, zkoušíme, diskutujeme, ptáme se (viď Jendo?) a trénujeme záchranu z trhliny tak, abychom při výstupu na nejvyšší horu Evropy byli připraveni na jakoukoliv situaci!
Testování brzdění cepínem. Foto: HOTROCK.cz
Později už se opravdu vydáváme dolů, střídáme pravá, levá, pravá, levá… a ač kolena bolí, všichni se společně dostáváme až tam, kde jsme se ráno poprvé všichni společně sešli a navázali na lana. V tu chvíli už máme kopec téměř jen pro sebe. Vychutnáváme si nejen tu krásnou chvíli, ale i oběd, který si poctivě neseme celý den na zádech.
Sestup z vrcholu. Foto: HOTROCK.cz
Od ledovce k chatě už pak každý kráčíme téměř individuálně. Po asi hodině cesty docházíme k chatě, kde se už těšíme na vyměnění těžkých pohorek za pantofle a také na pivo či horkou čokoládu. To byl ale zase krásný den!
Naše krásné přilby :). Foto: HOTROCK.cz
