Výstup na čtyřtisícovku Gran Paradiso

Publikováno: 2020-01-24 16:00:00
Kategorie: Cestování Rss feed

V rámci aklimatizace před výstupem na nejvyšší horu Evropy Mont Blank vyrážíme nejprve na jinou, podobně krásnou, čtyřtisícovku Gran Paradiso 4 061 m ležící v italském stejnojmenném národním parku.

Výchozím bodem nám i mnoha dalším je kemp v osadě Pont. Dopoledne ještě nacvičujeme slaňování a další lanové techniky, které by se nám druhý den při samotném výstupu mohly hodit. Plán na odpoledne zní jasně – v 17:00 se sejdeme na chatě Rifugio Vittorio Emanuele II.

Chata Rifugio Vittorio Emanuele II

Chata Rifugio Vittorio Emanuele II. Foto: HOTROCK.cz

 

Mne a Vikině plánovaný odchod po 12. hodině lehce nevyšel, a tak ve tři hodiny konečně opouštíme s plnými žaludky a zabalenými baťůžky parkoviště. Nasazujeme s Viki poměrně svižné tempo a máme radost, když docházíme další členy naší výpravy. Teď už víme, že pokud přijdeme na sraz pozdě, nebudeme minimálně samy. Převýšení 800 metrů nakonec každý zvládá vlastním tempem a scházíme se na chatě, která svým vzhledem lehce připomíná letecký hangár. Žízeň nám zažene zasloužené pivo.

Zasloužená odměna - pivko!

Zasloužená odměna - pivko! Foto: HOTROCK.cz

 

Zbytek odpoledne využíváme k poslednímu ověření toho, že každý z nás zvládne bezpečně slanit a pak se už všichni těšíme na večeři. Tříchodové menu naše žaludky více než uspokojuje!

Nácvik bezpečného slaňování

Nácvik bezpečného slaňování. Foto: HOTROCK.cz

 

Začíná se stmívat a my se pomalu připravujeme na následující výstupový den; rozebíráme plán výstupu, přerovnáváme si materiál a pak už natěšení odcházíme do hajan. Osobně se ještě chvilku zdržuji venku, protože takhle krásnou noční oblohu jsem už dlouho neviděla.

Noční výstup na Gran Paradiso

Noční výstup na Gran Paradiso. Foto: HOTROCK.cz

 

V nemilosrdných 3:45 se ze všech stran začínají ozývat budíky a později – po již ne tak uspokojující snídani – se ve dvou vlnách přidáváme do zástupu čelovek a vyrážíme vstříc našemu dnešnímu dobrodružství. Znovu se celá skupina scházíme již za světla, před náročnějším úsekem ledovce, kde je na čase se navázat, nasadit mačky a vzít do ruky cepín. Jako jeden velký had stoupáme vzhůru s pravidelnými picími, svačícími a čůracími přestávkami (protože to všechno je prostě ve vyšší nadmořské výšce potřeba častěji!) a bez větších obtíží – ač bolavá kolena i zanedbaný trénink se připomínají – se ve třech lanových družstvech přibližujeme vrcholu.

 

Už tam budem? :)

Už tam budem? :) Foto: HOTROCK.cz

 

Po téměř 1300 výškových metrech se konečně dostáváme k poslednímu skalnatému úseku, který nakonec díky nově osazenému jištění a kramlím zdoláváme mnohem snadněji, než dle zkušeností z minulých let očekáváme. Šťastní a spokojení se scházíme na vrcholu, jehož dosažením někteří z nás zdolali svou první čtyřtisícovku v životě! Užíváme si dech beroucí výhledy, fotíme, odpočíváme… ale bohužel už se na nás tlačí další horolezci, kteří se k vrcholové Madoně snaží dostat, a my jsme tak nuceni naší pozici opustit. Bezpečně slézáme z druhé strany ze skalnatého vrcholu a na trochu delší pauzu se pak scházíme společně celá skupina znovu na ledovci. Škoda, že si až tady uvědomuji, že sluneční brýle i opalovací krém by se mi hodily využít jinak, než jako zátěž v baťůžku. Ale hold za blbost člověk platí.

A jsme tam!

A jsme tam! Foto: HOTROCK.cz

 

Ahooooj z vrcholu Gran Paradiso! Zvládli jsme to!

Ahooooj z vrcholu Gran Paradiso! Zvládli jsme to! Foto: HOTROCK.cz

 

Cestou dolů nám konečně vychází čas taky na trochu srandy a dalšího nácviku – brzdění cepíny a zdokonalení chůze v mačkách. I když ve změklém odpoledním sněhu naše první pokusy o skoky ze svahu dolů připomínají spíše dětská odrážedla, po chvíli si vytváříme vyklouzaná koryta a padáme a brzdíme o sto šest. Pád na jednu stranu, na druhou stranu, hlavou dolů… hlavně rychle, bezpečně a účinně! A výsledek? Nová naučená důležitá dovednost, spousta srandy a několik roztrhaných nohavic.

Blbnutí na sněhu :)

Blbnutí na sněhu :). Foto: HOTROCK.cz

 

Leží se tu skvěle :)

Leží se tu skvěle :). Foto: HOTROCK.cz

 

Sestup už poté jde jako po másle, tedy až do té doby, než se jeden z instruktorů svým neohroženým skokem vrhá ze srázu dolů a testuje tak, jak dobře se jeho lanové družstvo naučilo brzdění cepínem. Kluci s Ivčou si s tím však poradili na jedničku a ukázali, že umí zatáhnout za jeden provaz. A to doslova! Zastavujeme se tak na další metodické okénko, zkoušíme, diskutujeme, ptáme se (viď Jendo?) a trénujeme záchranu z trhliny tak, abychom při výstupu na nejvyšší horu Evropy byli připraveni na jakoukoliv situaci!

Testování brzdění cepínem.

Testování brzdění cepínem. Foto: HOTROCK.cz

 

Později už se opravdu vydáváme dolů, střídáme pravá, levá, pravá, levá… a ač kolena bolí, všichni se společně dostáváme až tam, kde jsme se ráno poprvé všichni společně sešli a navázali na lana. V tu chvíli už máme kopec téměř jen pro sebe. Vychutnáváme si nejen tu krásnou chvíli, ale i oběd, který si poctivě neseme celý den na zádech.

Sestup z vrcholu

Sestup z vrcholu. Foto: HOTROCK.cz

 

Od ledovce k chatě už pak každý kráčíme téměř individuálně. Po asi hodině cesty docházíme k chatě, kde se už těšíme na vyměnění těžkých pohorek za pantofle a také na pivo či horkou čokoládu. To byl ale zase krásný den!

Naše krásné přilby :)

Naše krásné přilby :). Foto: HOTROCK.cz

 

Související příspěvky

Sdílet

Všechny komentáře

Musíte se zaregistrovat
Klikněte zde pro registraci