Den eventového manažera Pohled do zákulisí superhrdiny bez pláště

05:00

Budík. Ne ten jemný tón na mobilu. Ten starý, brutálně hlasitý a odporný. Potřebuju jistotu. Zatímco zbytek světa ještě sbírá druhou fázi REM spánku, já hledám termohrnek a svou duši. Lehce si připálím jazyk o kafe a den D může začít.

06:00

Jsem na centrále a balím poslední věci: zbytky vybavení, které se včera „nestihly“ naložit, protože kolega odjel dřív „kvůli zubaři“. Čelovka? Tablet? Sada šifer? Mapy? Cukr do kafe nebo alespoň něco sladkého? Vlastní duševní zdraví? Snad mám všechno!

06:20

Vyrážím. Jedu hlava nehlava - pokud mi to D1 dovolí. :-) Brzy přijdou kolony, výtluky, rádio ztrácí signál a Spotify spadne uprostřed motivačního podcastu. Aspoň si v hlavě ladím logistiku. Po cestě si připomínám jména klientů, kde je stanoviště číslo 3, a co že jsme to tentokrát dali do krabice „pro případ nouze“.

09:00

Jsem na místě. Konečně. Přípravy běží na plné obrátky. Kontrola checkpointů, aktivace aplikací, rozmisťování úkolů, domlouvání s technikem, s hotelem a hlavně s klientem. Usmívej se! Někdy taky hledám ztracený kabel nebo klíče od auta.

11:00

Akce s velkým „A“ začíná. Tvářím se svěže. Srším energií. Tým mě představuje jako někoho, kdo „má všechno pod kontrolou“. V reálu? Mám v kapse seznam krizových variant, v hlavě GPS souřadnice nejbližší nemocnice a pod mikinou propocené triko, které by mohlo vyprávět vlastní příběh o odvaze a potu.

15:00

Napětí pomalu opadá. Poprvé za celý den se zasměju bez předstírání. Začínám věřit, že dnes už se snad nic nepokazí. Klient vypadá spokojeně, týmy jedou naplno, atmosféra je skoro festivalová. Trochu se mi motá hlava – nejspíš proto, že moje poslední jídlo byla káva se stresem někdy kolem šesté ráno. Možná bych se měla najíst. Možná.

19:00

Konec akce a vše klaplo, ale je to opravdu konec? Teoreticky. Prakticky mě čeká:

– sbalit stanoviště,

– posbírat zbytky kreativity po týmech,

– vyčistit lokalitu tak, aby to vypadalo, že tam HOTROCK nikdy nebyl,

– rozloučit se s klientem a opět sednout za volant.

20:30

Centrála. Kdo si myslí, že práce skončila, nikdy nic neorganizoval. Auto vybaluju na etapy – podle toho, jak moc se mi chce padnout na asfalt a tvářit se, že jsem součást logistické dekorace. A ještě techniku zkontrolovat, nabíječky najít, poznámky zapsat.

21:00

Opravdu jedu domů. Ve zpětném zrcátku vidím vlastní obličej a říkám si: „Jestli tohle přežiju, zítra to znovu neudělám.“ A zítra to samozřejmě znovu udělám.

22:00

Doma. Zbytek rodiny už spí nebo se tváří, že mě nezná. Sundám boty. Vypnu hlavu. Ale ještě si zpětně přetočím dnešní den. A mám z toho dobrej pocit. Ne… mám z toho fakt dobrej pocit. A proč to dělám? Protože v tom celém zmatku je něco krásného. Protože každý tým je jiný. Každá akce je nová neprozkoumaná galaxie. Protože ten mix adrenalinu, chaosu, smíchu, stresu a satisfakce prostě miluju.

Chcete, aby takový den zažil i váš tým? Připravíme vám ho. Od 05:00. S láskou.