Reference Jaromír Štáb

Umění přežít prověrka fyzické i psychické odolnosti

VÝZVA, KTEROU ÚČASTNÍK DOBROVOLNĚ PŘIJÍMÁ

Kurz Umění přežít měl účastníkům nabídnout praktické dovednosti, které mohou být klíčové v krizových situacích. Cílem bylo prověřit fyzickou i psychickou odolnost, naučit se orientaci v přírodě, stavbu přístřešků, práci s uzly, slaňování a mnoho dalšího. Vše v reálných podmínkách s minimálním vybavením, kde počasí hrálo důležitou roli.

PRŮBĚH AKCE?

V úvodu kurzu jsme se seznámili, jak instruktoři, tak i účastníci, osvojili si pravidla a základní survival dovednosti. Poté, s minimálním vybavením a bez mobilních telefonů, začalo opravdové umění přežít. Během tří dnů si všichni otestovali svou odolnost, kde čelili survival výzvám a překonávali pasti, které jsme připravili. Putování proběhlo i v odlehlých místech bez civilizačních stop. Pokud uspěli, čekala je odměna. Instruktoři vedli svůj tým k samostatnosti, nevodili nikoho za ruku, ale v klíčových momentech poradili a pomohli. Každý den společně zhodnotili jednotlivá rozhodnutí – bylo správné, nebo šlo přežít efektivněji?

CO NA TO NAŠI KLIENTI?

"Počátkem dubna 2022 jsem se zúčastnil 3-denního kurzu „Umění přežít“. Bratr se mi smál, že v padesáti, jsem už na to trochu starý. Pravda, byl jsem nejstarší ze skupiny, ale užil jsem si to parádně. Nejde jen o to, že jsem se dozvěděl spoustu věcí, které jsem vždycky chtěl umět a vědět (pro všechny případy), ale fajn bylo taky to, že nám fakt nevyšlo počasí.

V pátek pršelo, večer jsme pak u ohně sušili, co se dalo. V noci na sobotu sněžilo a ráno bylo bílo, než to během dopoledne roztálo. V sobotu padaly kroupy anebo sníh, a teprve v neděli odpoledne, poslední den, vylezlo slunce a my si tak mohli užít krásné slaňování na 25-metrové suché skále. Díky tomu počasí člověk musel vystoupit ze své komfortní zóny a to je přesně to, co jsem od toho čekal.

Kromě toho, že jsem měl špatné boty a pořád mokré studené nohy, bylo všechno fajn. Někdo měl zase slabý spacák, ale všichni to nakonec bojovně zvládli. Každý den jsme plnili spoustu dovedností a učili se novým věcem. Největší radost jsem měl ze zvládnutí asi čtyř stěžejních uzlů v praxi. Ty jsme se naučili a hned si je vždy i vyzkoušeli. Kromě slaňování jsme se třeba celá skupina i s bagáží transportovali z jedné skály na druhou nad hlubokou roklí nebo pomocí Prusíkových uzlů po zavěšeném laně lezli na vysoký strom.

Těch dovedností byla ale celá řada, od pečení chleba v zemi, přes stavby pastí, orientaci v přírodě, stavbu luku, filtrování vody až po teorii jako první pomoc. No a konečně jsem si snědl svoje první živé červy. Malí byli fajn tak jak se hýbali, ale ti velcí byli lepší opečení na víčku od ešusu. Nejzásadnější na celém kurzu je ale vždycky váš učitel, náčelník. A za mne David Michovský naprostá třída. Pohodář, který leze skály (i extrémní), taky osmitisícovky a jiné vysoké hory, skialpinista a současně nadšený vodák, který sjíždí divoké řeky na všech kontinentech. Tady není co dodat, mohu jedině doporučit profíky z Hotrocku! Já si to užil parádně a mám na co vzpomínat."

Jaromír Štáb